Šéf euroskupiny Jeroen Dijsselbloem to včera řekl jasně: zdanění vkladů na Kypru se může stát šablonou pro záchranu dalších ekonomik. Následně se pokusil svá slova umírnit prostřednictvím mluvčích. Vzkaz je ale pro všechny střadatele jasný.
Vklady v bankách nejsou v bezpečí. A to bez rozdílu. Na Kypru to zřejmě odnesou jen velcí hráči. Až se bude zachraňovat Španělsko či další země, bude potřeba mnohem větší obnos. Pak může dojít i na drobné střadatele. Přesto mě stále ještě překvapuje, že jsou investoři, kteří nechají statisíce eur v klidu na bankovním účtu a ještě ke všemu v rámci států eurozóny. Základem každého investora, bez ohledu na velikost finančního obnosu, kterým disponuje, je přeci diverzifikace. Jenže kde dnes hledat bezpečné přístavy? Po splasknutí realitní bubliny je investice do nemovitostí v některých zemích stále ještě rizikem. Byť v zemích jako Německo naopak investoři tyto příležitosti masivně vyhledávají a to právě z obavy o vývoj eurozóny. Nemovitost má však ještě jednu nevýhodu, a tou je její likvidita v případě akutní potřeby hotovosti. Další přirozenou variantou jsou stříbro nebo diamanty. Jejich cenu však investorovi zdražuje DPH, kterou jsou zatíženy. Jejich vývoj a možnosti jsou navíc méně bezpečné než nejoblíbenější zajišťovací instrument v podobě investičního zlata, které je navíc osvobozeno od DPH a poskytuje určitou formu jistoty v nejistých dobách. Rozhodně není účelné investovat všechny prostředky jedním směrem, ale jako doplnění portfolia bude investiční zlato velmi vhodným doplňkem. Tedy, pokud se investoři z vývoje na Kypru poučí a své vklady omezí. Alespoň v rámci ohrožené eurozóny.
Autor pracuje ve společnosti MPM Invest
