Smlouva se týká pouze oblasti dávek důchodového pojištění a placení pojistného na sociální zabezpečení, zatímco problematice zdravotního pojištění se nevěnuje. Tato problematika se nadále řídí lokálními předpisy obou států. Smlouva stanoví obecné pravidlo pro placení sociálního pojištění pouze ve státě místa výkonu práce. Podle speciálního pravidla pro tzv. vyslané zaměstnance však smlouva umožňuje, aby zaměstnanci, kteří jsou vysláni svým zaměstnavatelem k výkonu práce na území druhého smluvního státu na dobu nepřesahující 5 let, zůstali pojištěni ve svém domovském pojistném systému. Tuto skutečnost je ovšem nutné doložit potvrzením o příslušnosti k právním předpisům daného státu. Smlouva tak zamezuje, aby z jednoho příjmu musely být placeny odvody na sociální pojištění v obou zemích. Smlouva navíc umožňuje sčítat doby pojištění v obou státech pro účely získání nároku na důchod.
Zdroj: KPMG