Máme téměř 400 tisíc evidovaných nezaměstnaných, ale zároveň je velmi těžké sehnat lidi na pozice, které nevyžadují kdovíjaké vzdělání nebo pracovní zkušenosti. Je až nehorázné, že někteří zneužívají sociální systém a stojí miliardy korun ty, kteří poctivě pracují a způsobují i další ztráty díky nerealizovaným zakázkám kvůli chybějícím lidem. Pokud stát nepřistoupí k sociálním dávkám jinak, těžko se něco změní.
V letošním červnu celkový počet uchazečů o zaměstnání činil 384.328, počet hlášených volných pracovních míst 133.939. To vše v situaci, kdy není povinnost tato místa hlásit – naše odhady tedy mluví o číslu vysoce převyšující 150 tisíc volných pracovních míst.
Počítejte se mnou: pokud by se přesunulo 100 tisíc zaměstnanců z úřadů práce i na špatně placenou práci za 10 tisíc korun hrubého – což je v dnešní situaci trhu práce samozřejmě velmi podsazená částka – tak se bavíme jen na sociálním a zdravotním pojištění o částce blížící se 5,5 miliard korun ročně. To by stačilo na zvýšení mezd zdravotníků i učitelů!
Práce s nezaměstnanými na ÚP však podle našich zkušeností vypadá následovně: Na nábor na slušně placenou práci za více než 20 tisíc hrubého měsíčně přijde pouze par desítek lidí. Většina však práci odmítne nebo přislíbí účast na pohovoru, ale už se neukážou a přitom si dál si užívají výhody od úřadu práce a ještě si často přivydělávají načerno.
Co s tím? Je nutné eliminovat práci načerno!
1. Zavedl bych pravidlo 3krát a dost. Úřad práce musí plošně a aktivně nabízet volná místa všem registrovaným a pokud registrovaný odmítne maximálně tři pracovní nabídky (včetně těch, které jsou mimo jeho obor nebo mimo místo bydliště do 30 km, pokud tam existuje hromadná doprava), je naprosto nezbytné, aby přišel o veškerou podporu od státu – nejen o podporu v nezaměstnanosti, ale o jakoukoliv dávku a příspěvek (příspěvek na bydlení, na děti, dávky hmotné nouze, placení pojištění atd.).
Pokud má někdo hmotnou nouzi a dostane nabídku na zaměstnání, tak je přece nemyslitelné ji odmítnout! Nikdo nikoho nemůže nutit pracovat, ale pokud lidé nechtějí přijmout práci, tak to znamená, že mají přece peněz dost.
2. Snížení odvodů. Je totiž nutné snížit zatížení podnikatelů. Dnes se v součtu na sociální pojištění, zdravotní pojištění a dani z příjmu zaplatí zpravidla téměř jednou tolik, než dostane zaměstnanec na účet. Příklad: při hrubé mzdě 30 000 Kč je celkový náklad firmy 40.200 korun, ale zaměstnanec dostane pouze 22 740 Kč, pokud nemá jinou než standardní slevu na dani. To vytváří podhoubí pro práci načerno a především nejmenší firmy a živnostníci prostě nemají na to, aby takové zatížení zvládli. Mnoho expertů se proto domnívá, že by v konečném důsledku snížení odvodů celkový výnos vůbec nesnížilo.
3. Třetím důležitým krokem by mělo být omezení práv exekutorů. Je nutností, aby zaměstnanci, kteří se postaví svým závazkům čelem, byli zvýhodněni oproti těm, kteří se tomu vyhýbají. Pokud se člověk v exekuci, která dosahuje výše několika desítek jeho platů, dostane do situace, že mu za celoměsíční dřinu zbude jen pár tisíc a zbytek jde na exekuce, pak zpravidla jeho vůle chodit do práce značně upadá a opět vzniká podhoubí pro práci načerno. Exekutoři navíc extrémně zatěžují firmy svojí agendou a dělají si z nich „asistentky“, které pro ně musí pracovat zdarma a ještě pod hrozbou vysokých sankcí.
A ještě jeden tip pro řešení nedostatku pracovníků na závěr: Uvolněme a zásadně zjednodušme získání pracovních povolení pro občany Ukrajiny. Naše firmy Ukrajince znají a mnohé s nimi mají dobrou zkušenost a rádi by je nabírali, často právě přes personální agentury. K tomu je ale nutná dobrá vůle ze strany vlády a změna současné legislativy. Argument odborů, že „nám cizinci budou brát práci“, už nemůže brát nikdo vážně.
