V případě společnosti, jež v roce 2005 nakoupila akcie cílové společnosti a na níž několik měsíců poté majetek a závazky cílové společnosti přešly v rámci sloučení, zpochybnily orgány finanční správy daňovou uznatelnost úroků a dalších nákladů souvisejících s úvěrem, který byl původně použit na pořízení výše uvedených akcií. Jednalo se o finanční náklady vynaložené v roce 2008, tedy již po fúzi obou společností. Daňový subjekt v rámci správního řízení odkazoval na závěry Koordinačního výboru Komory daňových poradců a ministerstva financí, podle nichž v případě sloučení dceřiné a mateřské společnosti přestávají být od rozhodného dne fúze úrokové náklady související s pořízením podílu v dceřiné společnosti neuznatelné. Orgány finanční správy však nepovažovaly uvedené závěry za relevantní, neboť v daném případě nebyla splněna minimální doba držby podílů v cílové společnosti, jež je předpokladem pro vztah mateřské a dceřiné společnosti. Finanční ředitelství zamítlo odvolání společnosti s tím, že uvedené finanční náklady představovaly výdaje na budoucí dividendové příjmy, tedy příjmy osvobozené od daně nebo nezahrnované do základu daně.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 10 Af 493/2012 ze dne 10. dubna 2013 výklad uplatňovaný orgány finanční správy potvrdil. Neuznal přitom argument společnosti, že účelem pořízení akcií cílové společnosti nebylo jen získání dividend, ale také získání zdanitelných příjmů z podnikání s využitím podnikání zaniklé cílové společnosti. Podle názoru soudu nebyla doložena přímá souvislost mezi předmětnými finančními náklady a následným získáváním zdanitelných příjmů po fúzi s cílovou společností.
Společnost podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a ten rozsudek krajského soudu dne 4. července 2013 zrušil.
Zdroj: KPMG
