Jaké byla vaše dosavadní kariérní cesta? Které momenty zpětně hodnotíte jako klíčové?
Moje kariérní cesta byla zatím docela přímočará, i když na počátku jsem se vůbec nevydal tímto směrem. Začal jsem u armády – studiem na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové. Poté jsem se ale vydal směrem ke stavebnictví. Vystudoval jsem VUT v Brně – stavební fakultu, obor ekonomika a řízení. Tím klíčovým momentem bylo dát se přesvědčit od mého spolužáka a ucházet se o práci v auditorské firmě velké šestky. Jako kluk ze zapadlé vísky jsem takové ambice sám neměl, ale díky němu jsem začal pracovat v Praze pro Pricewaterhouse. Po několika letech opravdového drilu a studia ACCA jsem měl dostatečný základ pro práci finančního manažera. Šance se objevila v roce 2002 v John Crane. Opět to bylo tak říkajíc „ve správnou chvíli na správném místě“. Tehdy začala moje kariéra finančního ředitele. Dnes řídím velkou část Evropy a snažím se uplatnit svůj vliv na rozvoj poboček v dalších zemích, na což bych před 25 lety ani nepomyslel…
Co považujte za svůj dosavadní největší úspěch?
Rozhodně jsem hrdý na úspěchy, kterých dosahuje náš český tým v Lutíně. Měl jsem štěstí být od samého počátku u toho, když se z malé pobočky John Crane stal za patnáct let největší výrobní závod naší divize na světě. Pro mě jako finančního ředitele ten raketový růst znamenal udržovat kontrolu nad všemi investicemi a mít dostatečně flexibilní procesy, aby dokázaly růst spolu s firmou. Dnes jsme závodem, který nejen zajišťuje téměř veškerý objem výrobní kapacity obráběných dílců mechanických ucpávek pro oblast EMEA, výrobu ucpávek a spojek, ale také je centrálou pro střední a východní Evropu v dalších aktivitách (prodej, design, finance, HR). Důvěra našich vlastníků představovaná dalšími investicemi do rozvoje aktivit v České republice je tím nejlepším oceněním.
Máte (třeba nejen v rámci své profese) nějaký vzor, osobu, které si vážíte?
Moji kariéru ovlivňuje mnoho osob – kolegové, nadřízení, rodina i odborníci ve svých oborech. Tím, kdo se u mne čím dál více stává opravdovým vzorem myšlení a náhledu na svět, je Tomáš Sedláček, ekonom a filozof v jedné osobě. Jeho postřehy a úvahy mě hodně inspirují a pomáhají mi hodnotit situace a trendy v ekonomickém světě.
Co jste se z toho, co je důležité pro výkon vaší profese, nenaučil při studiu, ale osvojil jste si až praxí?
Praxe je tím nejdůležitějším a nejpřínosnějším způsobem učení. Aniž bych chtěl snižovat důležitost veřejného školství, to podstatné pro svoji práci jsem získal až v praktickém životě a studiem ACCA. Jde o o takové dovednosti jako napsat zprávu pro nadřízeného, vysvětlit srozumitelně svůj návrh, kdy je ta správná chvíle něco prosazovat a kdy je lépe počkat. Dnešní doba je natolik turbulentní, že naučit se vše je nemožné. Nové metody a nástroje se objevují v horizontech řádu měsíců – technologie, výrobky, metody, právní prostředí atd. Aby na ně manažer dokázal správně reagovat, musí se učit neustále. Není tak důležité, co umím teď, ale co se dokážu naučit pro příští rozhodnutí.
Na letošním Controllingovém fóru povedete přednášku na téma „Dimenze firemního plánování – Od byznys plánů, akvizičních plánů až po provozní budgety“. Můžete nastínit o jaké poznatky a zkušenosti se budete chtít s účastníky Fóra podělit?
Hlavním tématem mého bloku bude otázka globálních rozpočtů – přístup k tvorbě plánů na multiregionální úrovni. V průběhu doby se u nás postupně vyvíjel způsob konsolidace a revizí rozpočtů. Hlavním problémem bylo sladění jednotlivých rozpočtů na úrovni zemí do vizí globální strategie. Chci se s účastníky podělit o nový způsob zavedený od letošního roku v naší skupině, který přináší radikální změnu.
Vaše přednáška bude koncipována jako impulsní. Jaké impulsy pro následnou diskusi byste chtěl, aby z ní vzešly?
Hlavním impulsem by měla být otázka funkcí a odpovědností při přípravě rozpočtů nadnárodní organizace: Jde o centralizaci a zároveň dostatečnou motivaci lokálních manažerů. Cílem je docílit toho, aby byl rozpočet dostatečně ambiciózní a zároveň dosažitelný.
Na které vystoupení z letošního Fóra se nejvíce těšíte?
V programu Controllingového fóra mě zaujalo téma podnikového reportingu a KPIs. U nás je to právě aktuální téma, například i v oblasti měření výkonnosti finančního oddělení. Myslím si, že výměna zkušeností a poznatků na takových akcích je obrovským přínosem pro celou profesní komunitu a také pro naše firmy, které tím dostávají impulsy k dalšímu rozvoji a růstu.
Pokud byste kterémukoliv vystupujícímu na Controllingovém fóru mohl položit jakoukoliv otázku, na co byste se zeptal?
Zeptal bych se Jiřího Stejskala, jakým způsobem hodnotí efektivitu reportingu co do množství informací a jejich frekvence. Je to věčné téma debat mezi manažery a jejich „zdroji informací“. Jak hledat to správné řešení? (pozn. redakce: Jiří Stejskal – Country Finance Manager Czech and Slovak Republic, Castrol Lubricants. Na Controllingovém fóru vystoupí s impulsní přednáškou na téma „Manažerské reporty – Optimalizace reportingu aneb Kvalitu informace nevyvážíte kvantitou“.)
Controllingové fórum je jedinečný prostor pro výměnu zkušeností a názorů, pro diskusi o aktuálních tématech a budoucích trendech moderního řízení podniků a (především díky neformální atmosféře doprovodného programu) také výborná příležitost pro navazování cenných kontaktů.
Program 17. Controllingového fóra a přihlášku na akci najdete zde.
Stanislav Hájek vystudoval Vysoké učení technické v Brně, fakultu stavební se zaměřením na ekonomiku a řízení. V letech 1997až 2002 pracoval ve společnosti PricewaterhouseCoopers v oddělení auditu, nejprve v Praze a potom v brněnské pobočce. Od roku 2002 je finančním ředitelem společnosti John Crane Sigma a.s., součásti divize John Crane skupiny Smiths Group plc. Je zodpovědný za finanční řízení všech společností John Crane v regionu východní Evropy. Od letošního roku do regionu patří také Německo, Itálie a Turecko. Vede tým Financial Services, který je kromě jiného zodpovědný za účetnictví, reportování, rozpočtování a vnitřní kontrolní systém. Je členem Asociace certifikovaných účetních ACCA a členem dozorčí rady Nadace Malý Noe.
