Dnes mohou stavební spoření nabízet pouze stavební spořitelny, které mají zákonem omezené možnosti, jak peníze klientů investovat. Důvodem není jen vyšší bezpečnost. Stavební spořitelny si fakticky nesmí vydělávat peníze jinak, než poskytováním úvěrů na bydlení. Tím je vyvíjen tlak na to, aby peníze střadatelů (motivovaných státní podporou) nebyly investovány jinam, než tam, kam mají – tedy do bydlení.
S tím má být konec. Stavební spoření by podle novely mohly v budoucnu poskytovat všechny banky, a to bez jakýchkoli omezení na nakládání s vklady klientů. Protože úvěry ze stavebního spoření mají zákonem regulovanou úrokovou sazbu, není třeba pochybovat o tom, že banky najdou dostatek možností kam lze investovat výhodněji. Úvěry ze stavebního spoření, které jsou výhodné pro klienty, budou potlačeny ve prospěch jiných aktiv.
Stejný produkt, rozdílné podmínky?
Zarážející je, že zatímco stavební spořitelny budou zákonem ve svých obchodech i nadále omezeny, bankovní poskytovatelé toto omezení mít nebudou. To je nejen právně pochybné, ale především věcně nesprávné. Paradoxně právě přivedení nových zvýhodněných konkurentů na trh považuje předkladatel za krok, který zvýši stabilitu stavebního spoření.
Státní podpora jen na bydlení?
Druhým sporným bodem novely je požadavek, aby klienti museli vždy dokládat účelové použití státní podpory. Toto téma se objevuje poměrně často a vzniká nepochopením účelu státní podpory. Státní podpora neslouží k tomu, aby si za ni lidé kupovali byty. Za 2000 korun ročně toho totiž moc nepořídíte. Důvod je jiný. Státní podpora má motivovat klienty ke spoření, protože díky naspořeným vkladům mohou stavební spořitelny poskytovat úvěry na bydlení.
Na Slovensku bylo podobné opatření zavedeno v roce 1997. Povinnost prokazovat použití uspořené částky tam omezilo zájem střadatelů o spoření natolik, že hrozilo drastické omezování úvěrů na bydlení. Proto byla povinnost prokazovat použití vkladů v roce 2000 zrušena a vše se vrátilo do normálních kolejí.
Stavební spoření pro zajištění ve stáří
Jediným krokem správným směrem je možnost použití naspořené částky na zajištění ve stáří. Tato změna byla zřejmě inspirována systémem který funguje v sousedním Německu. Skutečně má dobrý smysl využít pro zajištění ve stáří produkt stavebního spoření, který je oblíbený a kterému občané svěřili své úspory. Bohužel je tato část novely šita horkou jehlou a na výsledku je to znát. Možnost převodu uspořené částky do III. pilíře byla do novely začleněna dodatečně, až z rozhodnutí předsedy vlády těsně před předložením vládě. Samotné Ministerstvo financí připouští, že tato změna nebyla konzultována ani se stavebními spořitelnami, ani s bankami, ani s ČNB. Důsledkem bude zřejmě nefunkční opatření, které sice nikomu neublíží, ale také nikomu nepomůže.
Každá změna v systému stavebního spoření se projeví v dlouhodobém horizontu. Dodnes jsou v klientských kmenech stavebních spořitelen patrné důsledky změny státní podpory v roce 2004. Pokud je cílem předkladatele stabilizace systému stavebního spoření, bylo by rozumné zasahovat do něj co nejméně.
Foto: © Unclesam - Fotolia.com
