Postupné snižování ročních deficitů vládního sektoru v ČR od roku 2009 z 5,8 % nominálního HDP na 4,8 % v roce 2010 až 3,1 % v roce 2011 je trendem příznivým – v paradigmatu současné hospodářské politiky, která preferuje právě jen snižování deficitů. Není to však zadarmo. Zlepšování schodků je dosahováno za cenu slabých růstových impulsů pro ekonomiku a ohrožuje její budoucí růst. Vadí především kroky snižující koupěschopnou poptávku českých domácností a také útlum velkých investic financovaných z veřejných zdrojů. Po výrazných škrtech ve státním rozpočtu se deficit snižuje od rekordních 218,3 mld. v krizovém roce 2009 po 182,7 mld. korun v roce 2010 s oživenou ekonomikou až po 117,9 mld. korun v roce 2011, v němž však tyto tvrdé rozpočtové restrikce přispěly rozhodující měrou ke ztrátě tempa HDP české ekonomiky.
Na investice nejsou peníze
Vládní sektor se snaží redukovat deficity nejen šetřením na běžných výdajích, ale také nižšími investicemi. Slabší byly loni už druhý rok za sebou. Jestliže v roce 2009 investoval vládní sektor České republiky 191 mld. korun, tj. o téměř 16 mld. více než v roce 2008, pomohl tím ekonomice tlumit krizový propad. Pak už však přišly restrikce: investice vlády v roce 2010 poklesly meziročně o téměř 28 mld. korun a v roce 2011 o dalších 25 mld. korun; proti roku 2009 tak o 53 mld. korun nižší. To zasáhlo hlavně největší stavby financované z veřejných zdrojů a promítlo se zejména do dopravní infrastruktury.
Vládní sektor se tak v roce pokrizového oživení na růstu ekonomiky investičně nepodílel, naopak v roce 2011 její zpomalení nižšími investice ještě prohloubil. I přesto je však poměr investic vlády k HDP v ČR v evropském srovnání jeden z nejvyšších, a to dlouhodobě. Mezi lety 2001 až 2011 vydával vládní sektor ČR na investice ročně 4,3 % HDP. Vyšší intenzitu investic mělo za takto dlouhé období v Evropě jen Bulharsko a Estonsko (4,7 %, resp. a 4,5 % HDP). Unijní průměr byl o dost menší (2,5 % HDP). Nejméně podle této relace investovalo Dánsko a Spojené království (1,9 % HDP), dále Německo a Belgie (1,6 %) a zejména Rakousko (1,2 %). Rozdíly nelze přičíst například uspořádání jednotlivých zemí (spolkové země v Německu či Rakousku), neboť ukazatel je konsolidovaný za celý vládní sektor (zahrnuje obecně nejen státní rozpočet, ale i rozpočty měst, obcí a krajů, patří do něj veřejné vysoké školy, různé mimorozpočtové fondy, zdravotní pojišťovny, transformační instituce, aj.) Lze tedy předpokládat, že za nízkou proporcí investic vládního sektoru k HDP v těchto zemích může stát i významnější podíl soukromých investic. Ještě v roce 2009 figurovala ČR na třetí příčce v EU podle výše investic vládního sektoru v relaci k HDP s 5,1 % po Rumunsku a Polsku, ovšem v roce 2011 s 3,6 % klesla na sedmé místo. Ke snížení investic došlo v úhrnu za celou unijní sedmadvacítku EU 27 (z 2,9 % na 2,5 %). Je vysvětlitelné dluhovými potížemi s rozpočty jižních zemí, respektive zemí poskytujících pomoc.
Deficit relativně příznivý
Česká republika si stojí co se schodků týká v evropském žebříčku relativně dobře. V roce 2011 deficit vládního sektoru ČR ve výši 3,1 % HDP jen velmi těsně překročil hranici tříprocentní hranici maastrichtského kritéria konvergence. Co se pořadí týká, patříme na přelom první a druhé třetiny žebříčku EU 27. Tři země zaznamenaly přebytkové hospodaření (Švédsko, Estonsko a Maďarsko), dalších sedm zemí mělo schodek vládního sektoru příznivější než Česká republika (Malta, Rakousko, Bulharsko, Dánsko, Německo, Lucembursko a Finsko).
Naopak nejhůře hospodařilo v roce 2011 Irsko, kde se do deficitu vládního sektoru promítly garance poskytnuté irskou vládou na toxická aktiva v bilancích tamějších bank. V průměru za EU 27 činil vládní deficit 4,5 % HDP Evropské unie (v eurozóně 4,1 %). Schodky za obě evropská uskupení se výrazně zlepšily z -6,5 % v EU 27 a -6,2 % vykázaných v roce 2010. Zásluhu na tom měla redukce schodku největší evropské ekonomiky – deficit Německa se v roce 2011 dostal na pouhé 1 % HDP, po hlubokých 4,3 % HDP v roce 2010. Schopnost šetřit tak byla v Německu v roce 2011 obdivuhodná především z toho pohledu, že nijak drasticky neohrozila jeho ekonomický růst.
V EU jsme v sedmičce nejméně zadlužených
Kumulací ročních schodků vládního sektoru narůstá zadluženost země, zjednodušeně řečeno. Dluh našeho vládního sektoru byl sice v roce 2011 nominálně i v relaci k HDP nejvyšší v historii, ovšem v evropském měřítku patříme k nejméně zadluženým zemím. Hrubý konsolidovaný dluh vládního sektoru, jak je přesně nazývána zadluženost vlády, se v roce 2011 dostal poprvé nad hranici dvou pětin HDP (41,9 %). Proti roku 2010 byl vyšší o 3,1 p. b. V roce 2000 jsme dlužili pouhých 17,8 % HDP, což odpovídalo čtvrtému nejnižšímu dluhu v zemích unie po Estonsku, Lucembursku a Lotyšsku. I přes značný růst zadluženosti je však pozice ČR v kontextu obrovských relativních dluhů evropských vlád i v roce 2011 sedmou nejlepší po Estonsku, Bulharsku, Lucembursku, Rumunsku, Švédsku a Litvě. V průběhu času svou relativní zadluženost výrazně zlepšilo Bulharsko a Švédsko, na 16,3 %, resp. 38,4 % HDP v roce 2011, přičemž v roce 2000 činil dluh Bulharska 72,5 % jeho tehdejšího HDP, u Švédska 53,9 %.
Silná konjunktura vedla paradoxně ke zhoršení
Od roku 2009 se zadluženost vládního sektoru ČR zvyšuje konstantně, zhruba ve stejném trendu jako hrubý dluh EU 27. V době silných růstů však země EU 27 jako celek snižovaly dluh rychleji a relativní postavení ČR v žebříčku zemí podle zadluženosti se i přes silnou konjunkturu české ekonomiky v letech 2005 až 2007 zhoršilo – ta paradoxně přinesla České republice ztrátu pozice jedné z nejméně zadlužených evropských zemí. Jestliže v roce 2000 byl hrubý dluh vládního sektoru ČR v relaci k HDP čtvrtý nejnižší v Evropě a v letech 2003 a 2004 sedmý nejnižší, v následujících dvou letech jsme byli už devátí a v silném předkrizovém roce až desátí v evropském žebříčku podle výše relativní zadluženosti. Co z toho plyne? Že většina zemí EU v době silných růstů svých ekonomik hospodařila lépe než my – jejich vlády snižovaly schodky podstatně rychleji. Dokonce tak, že v letech 2007 a 2008 mělo jen osm zemí EU dluh vyšší než limit maastrichtského kritéria. Nebyl to sice tak příznivý stav jako z počátku minulé dekády – v letech 2000 a 2002 mělo nadlimitní zadluženost pouze šest zemí EU –, ale podstatně lepší než v letech 2009 až 2011 po nástupu a pokračování dluhové krize eurozóny, kdy měla víc než polovina zemí unie zadluženost vyšší než žádají pravidla maastrichtské smlouvy.
Co když sloučíme vládní a soukromý dluh?
Ještě lepší pozici, druhou nejlepší, zaujímá Česká republika v evropském měřítku, pokud sloučíme dluh jejího vládního sektoru a soukromý dluh, tj. zadluženost firem a domácností. Ale to je už jiná kapitola.
