Státní finance jsou zadlužené. Hlavně současná vláda nepoliticky nezakrývá problémy, které nás v i budoucnu čekají. Zdroje se hledají úplně všude. A tak není divu, že se zvýšená pozornost věnuje i těm zahraničním praktikám, které dříve takovou pozornost nevyvolávaly.
Před časem se objevily zprávy o tom, že například italský rozpočet profituje ze zavedení rozsáhlé daňové amnestie vyhlášené vládou Silvia Berlusconiho, která se vztahuje na ty, kteří využívají daňové ráje a ukrývají si své peníze v zahraničí. Pokud si převedou své peníze ze zahraničí do italských bank, využijí této příležitosti, zaplatí mírný poplatek a vláda nebude zkoumat původ peněz. Amnestie, kterou na návrh italského ministra financí Giulia Tremontiho vyhlásil loni na podzim Berlusconiho kabinet, dosud vrátila do italských bank 95 miliard eur, a „pardonovací poplatek“ zatím státu vynesl 4,75 miliardy eur. Zároveň je zapotřebí připomenout, že daňová amnestie proběhla v Itálii za posledních deset let už třikrát.
Nechceme morální hazard
Ministerstvo financí ČR také analyzovalo možnosti v rámci strategie podpory dobrovolného splnění daňových povinností souvisejících s nepřiznanými zdanitelnými příjmy a majetkem. Je známo, že i čeští občané mají na zahraničních účtech nemalé peníze. Jen ve spolupracujících zemích OECD se odhaduje celková částka těchto úspor na 100 mld. Kč.
A tak není divu, že se v souvislosti s problematikou tzv. daňové amnestie se uskutečnilo jednání ministra Janoty s představiteli Italské daňové správy. Ministr financí ČR se seznámil podrobně s italskou praxí. Ocenil pozitivní dopad na rozpočtovou praxi, ale možnost vyhlášení podobné daňové amnestie pro Čechy nepovažuje za reálné. Zejména poukázal na skutečnost, že boj proti daňovým únikům na národní úrovni musí respektovat specifika konkrétní země. „Ne všechna opatření, která použila Itálie, lze úspěšně aplikovat v České republice,“ uvedl ministr. Zdůraznil zejména fakt, že „riziko morálního hazardu je poměrně veliké, zejména když v Itálii dodaňují dodatečně přiznané výnosy pouze pětiprocentní daní.“ V současné předvolební situaci stejně není reálné, že by eventuální zákon o amnestii mohl být projednán s účinností bližší než začátkem příštího roku a od tehdy bude už účinný nový daňový řád. Navíc ani jedna z největších parlamentních stran daňové amnestie nechce. Panuje jednota v názoru, že není možné znevýhodňovat poctivé poplatníky nad nepoctivci.
Projevte účinnou lítost dokud je čas…
A tak se diskutovala cesta řešení problému vhodnější pro Českou republiku. Výsledkem diskuse je doporučení řešení, které nepočítá s nutností speciální legislativní úpravy, nýbrž s využitím stávajícího legislativního rámce, včetně nově uzavíraných dohod o výměně informací v daňových záležitostech. Konkrétně – spoléhá se na kombinaci účinků nového daňového řádu a na praxi vedoucí k sílící hrozbě odhalení nelegálního „ulévání“ peněz. V platném novém daňovém řádu, účinném už od 1. ledna 2011, je možné vyměřit daň až deset let zpátky. „Nově totiž bude možno stanovit daň i po uplynutí lhůty pro stanovení daně v souvislosti s odhaleným daňovým trestným činem,“ uvedl ministr financí Eduard Janota. Zároveň však nový zákon umožní i po této lhůtě daňovému subjektu dodatečně napravit své pochybení a dobrovolně přiznat daň za účelem naplnění podmínek pro zánik trestnosti v důsledku účinné lítosti. „Kdo se přizná do deseti let…a přijde daň zaplatit, projeví tím účinnou lítost. Tomu finanční úřad daň i případné penále vyměří,“ vysvětluje Jan Knížek, ředitel České daňové správy. Vězení už ale hrozit nebude. Je zapotřebí připomenout, že podle dosud platného zákona o správě daní a poplatků je taková praxe možná jen do tří let. Pokud si dnes někdo později vzpomene na to, že „zapomněl“ něco zdanit, finanční úřad nemůže takto přiznané daně převzít a upozorňuje na to policii.
Dobytí ráje se blíží
Navíc ministerstvo financí zahájilo jednání s vybranými státy (tzv. daňové ráje) o uzavření dohod o výměně informací v daňových záležitostech. Je jasné, že tyto dohody směřují k tomu jak poskytnout tuzemským správcům daně další účinný nástroj, na jehož základě lze prověřit, zda příjem nebo majetek českých daňových subjektů umístěný v zahraničí byl řádně zdaněn. Cílem je totiž i zajištění možnosti přístupu správců daně k informacím o bankovních účtech. Úsilí Ministerstva financí je podporováno jak aktivitami Evropské unie, tak v rámci OECD nebo skupiny zemí G 20. Výsledkem tohoto tlaku se řada tzv. nekooperativních ekonomik rozhodla deklarovat akceptování standardů OECD v oblasti mezinárodní daňové spolupráce a začala uzavírat dohody o výměně informací v daňových záležitostech. Tyto standardy zahrnují zejména dostupnost spolehlivých informací pro správce daně a pravomoc si je obstarat a neomezování výměny informací z důvodu bankovního tajemství nebo nedostatku domácího zájmu státu, který má informaci poskytnout.
Situace je jasná – ti, kteří dosud zatajují svoje příjmy, by si v této souvislosti měli uvědomit, že díky výše popsaným skutečnostem se postupně zvyšuje riziko odhalení, za něž hrozí nejenom postih v podobě sankcí podle daňových zákonů (úrok z prodlení, penále, zvýšení daně atd.), ale též postih za krácení daně podle trestního zákona. Zároveň se ale otevírá možnost jak dobrovolným splněním svých daňových povinností předejít vzniku většiny těchto sankcí (zánik trestnosti díky účinné lítosti, eliminace penále v důsledku podání dodatečného přiznání). Nakolik jsou tyto dva faktory dostatečné, ukáže praxe.
Ludmila Nutilová působí v České asociaci finančních ředitelů (CACFO) při Svazu průmyslu a dopravy ČR
