Jestliže ještě v červenci při halasných avízech škrtů v rozpočtech Češi v průzkumu budoucích očekávání žádné velké obavy neprojevovali, srpnový výsledek již má logiku – lidé soudí, že celková situace v ekonomice se zhorší. Stejně tak jejich finanční situace. Čekají vyšší nezaměstnanost. Těch, co mají v úmyslu odkládat peníze na horší časy, je méně. Že by reakce na znevýhodnění státem podporovaných spořicích produktů nebo spíš tušení, že odkládat nebude vlastně z čeho? Bližší odpověď neznáme – otázka v průzkumech Gfk, z nichž čerpá Český statistický úřad údaje pro zjišťování důvěry spotřebitelů, již podrobněji specifikována není. Nicméně v úhrnu jde o třetí nejhlubší propad důvěry spotřebitelů za posledních dvanáct měsíců.
Šetřit se musí, ale…
Domácnosti se přes své spotřební výdaje podílejí na ekonomickém výkonu České republiky zhruba polovinou. Mzdy v rozpočtové sféře stouply podle dat za rok 2009 proti roku 1995 zhruba 2,2krát, tedy méně než celkové povinné výdaje státu, jejichž výplatu mu ukládá zákon. Ty se zvýšily více než třikrát, z toho samotné sociální dávky včetně důchodů 2,8krát. Dynamiku celkových povinných výdajů státu plynoucích ze zákona tak zvyšují položky sice objemově výrazně nižší proti sociálním transferům, ale s tempy závratnými – výdaje spojené s dluhy státu se za uvedené období zvětšily téměř devatenáctkrát, výdaje na volby a příspěvky politickým stranách osmkrát. Zmíněné příspěvky na spořicí finanční produkty stouply u stavebního spoření třináctkrát, v případě penzijního připojištění osmkrát.
Šetřit se musí, to je jasné. Ale je to něco za něco. Svými náklady přispěje k oslabení růstu ekonomiky každá z variant – snížení mezd dále utlumí poptávku domácností a pokud instituce závislé mzdově na rozpočtu půjdou spíše cestou propouštění zaměstnanců, ti zůstanou z velké části na krku státu. I když se totiž zdá, že nejhorší má pracovní trh už za sebou, bylo letos ve druhém čtvrtletí o téměř sto tisíc zaměstnanců meziročně méně a podnikatelů zaměstnávajících lidi o pět tisíc méně.
Kde se bral ten optimismus?
A hlavní ekonomická odvětví s nabíráním lidí nepospíchají – podle srpnového konjunkturního průzkumu Českého statistického úřadu je logické, že v krizí zmítaném stavebnictví předpokládá čtvrtina firem snižování stavů. Ovšem pesimismus převážil i v hodnocení zaměstnanosti ve službách, kde je podíl firem očekávající nižší počty pracovníků výrazně větší než podíl těch, co hodlají lidi nabírat. A přitom zaměstnanost ve službách představuje už skoro dvě třetiny celkově zaměstnaných v české ekonomice. V průmyslu je firem, které počítají s vyšší zaměstnaností, zhruba stejně jako těch, které vidí počet svých pracovníků v budoucnu níž (14 %, resp. 13 %). Jen v obchodě je tomu naopak. Navíc zde také skoro polovina firem očekává, že se jejich ekonomická situace zlepší. Kde se bral celou krizi ten optimismus obchodníků?
Autorka je analytička Českého statistického úřadu
