„Málokteré technologické trendy mohou mít tak zásadní dopad na ekonomiku Česka, jako právě nástup umělé inteligence. Jedná se navíc o změnu, kterou musí podpořit přímo české firmy a je tedy klíčové jim maximálně připravit cestu. V implementaci AI nástrojů navíc může v mnoha případech ležet lék na dlouhodobě přehřátý pracovní trh, ale také přechod na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou,“ vysvětluje Zuzana Kubíková, Head of Management Consulting poradenské společnosti RSM, zaměřující se na střední a velké firmy.
Česko má na to být tygrem, AI revoluci může uspíšit tlak na trhu práce
Českým firmám přitom nahrává celá řada skutečností. Hned na prvním místě analýza hodnotí vysokou kvalitu českých dodavatelů, kteří se rozvoji umělé inteligence věnují dlouhodobě. Dokážou se tedy rychle adaptovat i na nové trendy a inovace, které v případě umělé inteligence přichází doslova s každým měsícem. A toto know-how v rámci svých služeb poskytují dál. Příznivá je zatím i samotná cena AI služeb, která pomáhá snižovat práh implementace.
Velkou cestu Česko již ušlo ve sbírání dat a jejich poskytování k veřejným účelům, které je pro AI zásadní – ať už jsou to mapové podklady nebo data o fungování státu. A svou AI strategii má i Česko jako takové – v oblasti technologického pokroku je to jedna z priorit. I díky tomu je přímo Evropskou unií Česko označeno v rámci AI readiness za středoevropského premianta.
AI jdou naproti také školy. Napříč českými univerzitami existuje již kolem 25 studijních oborů a zdaleka se nejedná pouze o ty technicky zaměřené. Studovat umělou inteligenci mohou i studenti lingvistických fakult, zemědělských fakult nebo například farmacie. A přestože to na první pohled nevypadá, proti implementaci AI se nestaví ani česká veřejnost – o užitečnosti a výhodách umělé inteligence je podle řady průzkumů přesvědčeno dokonce více Čechů než obyvatel USA.
Jak upozorňuje Zuzana Kubíková, i pokud by firmy o nové technologie zájem neměly, budou k experimentování s umělou inteligencí dotlačeny okolnostmi. „Tím hlavním impulsem, který může vést k širokému rozvoji umělé inteligence napříč firmami, je jednoznačně situace na trhu práce: tedy cena práce, která stále roste a nedostatek kvalifikované, a dokonce i nekvalifikované síly. AI je cesta, jak lidem umožnit profesionalizovat jejich pracovní náplň a repetitivní činnosti zastat levněji a rychleji právě s asistencí algoritmů,“ všímá si Zuzana Kubíková.
Potenciální rozsah práce, kterou může AI převzít se podle RSM například v administrativě pohybuje v rozmezí mezi 25–30 % veškeré pracovní náplně. To se ostatně shoduje například s analýzou McKinsey Global Institute, který předpovídá nahrazení 30 % odpracovaných hodin napříč pozicemi a obory v USA do roku 2030.
Chybí legislativa i vůle manažerů
Zde však výčet pozitiv končí. Tou hlavní bariérou pro rychlejší šíření AI jsou totiž zatím samotné firmy a jejich nedostatečný posun v digitalizaci procesů, bez které se o efektivním nasazení AI vůbec nedá uvažovat. Pokud firma neprodukuje přesná data o tom, co dělá, nemají se algoritmy umělé inteligence čím řídit a přinášet tak potřebný efekt. 52 % firem podle RSM navíc spadá do takzvané skupiny digitalizace 1 a 2, které buď nejsou digitalizované vůbec, nebo ve zcela nedostatečné míře.
Zavádění procesů brání dokonce i sami manažeři. „Pro implementaci AI je potřeba, aby se u jednoho stolu sešlo vedení společnosti, finanční manažeři, technologičtí manažeři, provozní manažeři a HR manažeři. Všech se zavedení AI týká rovným dílem. Jenže málokdy firma dosáhne takového konsenzu, aby příležitosti viděly jednotlivé týmy stejně,“ domnívá se Zuzana Kubíková. „V mnoha firmách to bohužel může znamenat čekání na generační obměnu manažerů, což znamená horizont tří a více let. Což u oboru jako je AI znamená opravdu velkou ztrátu času.“
S tím souvisí i aktuální nízká ochota manažerů nést rizika – zejména v prvních fázích je implementace AI spíše pionýrskou záležitostí, která jich s sebou nese celou řadu. Včetně těch legislativních, jako je ochrana osobních údajů, anebo bezpečnostních, kde není zcela jasné, kdo a jaké záruky nese. A právě zde by mohl pomoci stát a jeho již zmíněná strategie. Jenže ta sama o sobě po několika letech od prvního návrhu potřebuje zásadnější úpravy a nyní probíhá její aktualizace. Nový dokument by měl být představen v roce 2024. Nejasná jsou také stanoviska členských zemí EU k takzvanému AI aktu, který by měl přinést pravidla závazná pro národní legislativu.
Změna už se děje a kdo zaspí, ztratí konkurenceschopnost
Závěr analýzy je však smířlivý: Výhody zatím převažují nevýhody a Česko si svou cestu k implementaci AI aktivně hledá. Pozitivní scénář předpokládá, že se ve správný moment setká legislativa a národní strategie, která podpoří realizaci potřeb ze strany firem. Ty se zase budou mít na koho obrátit, protože český technologický ekosystém patří i na dále ke špičce a platí to i pro oblast umělé inteligence. Efektivita získaná pomocí AI by pak rostla plošně a měla přímý vliv na ekonomiku Česka.
Pesimistický scénář pak předpovídá výrazné rozšiřování nůžek mezi firmami, které implementaci AI zvládnou se svými dodavateli v rámci pionýrské etapy a těch, které se vůči trendu zcela uzavřou – a to klidně na několik let.
„To povede zejména u firem s velkým zastoupení administrativy k výraznému dopadu na konkurenceschopnost a neadekvátnímu růstu nákladů na lidskou sílu. V mnoha ohledech je možné tento moment přirovnat k době, kdy stroje začaly efektivně nahrazovat lidskou práci dělníků a zvládly ji rychleji a lépe. A dělníci se pak mohli stát mistry a vytvářet přidané vyšší přidanou hodnotu,“ zmiňuje Zuzana Kubíková. Druhým dechem však dodává, že zásadní pro další predikci bude vývoj ceny práce AI, která je zatím nastavována několika největšími hráči – přitom její hodnota bude pro finanční efektivitu směrodatná.
A jaké obory budou podle analýzy RSM přijímat AI nejrychleji? V první řadě to budou IT společnosti, bankovnictví a finanční služby, obchodní služby, právní služby, ale také vzdělávání. Mezi horké kandidáty patří také stát a jeho úřední agenda– v tomto ohledu je dokonce možné konstatovat, že pro úspěšné snížení počtu státních zaměstnanců je zvládnutá implementace AI nástrojů v podstatě zásadní.
Kde má Česko výhodu
AI kompetence dodavatelů. AI kompetence je mezi technologickými dodavateli v Česku dlouhodobá a na velmi vysoké úrovni. Proto není problém implementovat v podstatě v reálném čase nejnovější trendy a řešení. Kolem dodavatelů je zároveň vyvinutý poměrně robustní konzultační a poradenský byznys, který je schopen firmy změnou provést.
Veřejně dostupné sady dat. Česko ušlo velkou cestu ve sběru a uvolňovaní digitálních dat. Kromě státu jako takového datové platformy provozují také největší česká města a trend jednoznačně ukazuje na jejich další rozvoj. S daty navíc umí pracovat oboroví premianti a řada z nich je dále sdílí právě do veřejných datových platforem.
Vzdělávání na vysokých školách. Umělé inteligenci se plně nebo částečně věnuje kolem 25 studijních oborů napříč českými vysokými školami. Nejedná se navíc o doménu technologických fakult – tuto specializaci je možné najít i na humanitně zaměřených fakultách.
Podpora veřejného mínění. Česko se nijak nevymyká přijetí AI širokou veřejností oproti jiným vyspělým státům. Podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas z dubna 2023 hodnotí 45 % Čechů přínos AI pozitivně oproti 43 %, kteří ho hodnotí spíše negativně. Pro srovnání – podobnou otázku kladla v květnu 2023 obyvatelům USA výzkumná agentura Ipsos – 39 % obyvatel USA vidí za AI především příležitosti, 43 % pak vidí obavy.
Přezaměstnanost. Přestože podíl nezaměstnaných osob i v Česku mírně roste, stále je nejnižší v EU (přestože nás velice mírně přeskočila Malta a Polsko dorovnalo). Tento trend je navíc dlouhodobý a trh práce proto deformuje. Mimo jiné s sebou přináší riziko stagflace, nízké konkurenceschopnosti české ekonomiky a rostoucího počtu nepracujících mladých lidí.
Národní AI strategie. Připravena byla v roce 2019 a jejím cílem je udělat z Česka modelovou zemi pro celou Evropu. V letošním roce prochází zásadním přepracováním a aktualizací pod vedením Ministerstva průmyslu a obchodu. Představena má být v roce 2024.
Kde Česko ztrácí?
Stagnující digitalizace běžných firem. Česko postupuje v digitalizaci firem pomalu. Těsná většina – 52 % procent – zatím stále nedokáže čerpat výhody digitální vrstvy ekonomiky. Datově řízených firem je v Česku zatím pouhých 18 %.
Nízká připravenost manažerů. Nedostatečná digitální a technologická kompetence manažerů se projevuje v Česku dlouhodobě – je ostatně důvodem nízké digitalizace českých firem. V případě AI coby nového trendu zásadním způsobem omezuje ochotu i schopnost řešit takto komplexní změnu v teoretickém i exekutivním detailu.
Bezpečnostní rizika. Umělá inteligence pracuje s daty, která mohou být jednoduše zneužitelná. Neexistuje precedentní rozhodnutí v otázkách zodpovědnosti za únik dat učením (například jejich nezáměrné sdílení s jinými uživateli AI modelu).
Legislativa. Navzdory národní strategii není práci s AI uzpůsobena česká legislativa a stát neumí odpovědět na zcela nové otázky, které provoz a implementace AI přináší. Nejasnosti vytváří také jednání EU ohledně AI aktu, který by měl provoz AI zásadním způsobem regulovat.
