Počet smluv o dodávkách energie z obnovitelných zdrojů vzrostl z pouhých čtyř v roce 2013 na více než 45 do července roku 2019. Šlo přitom o smlouvy jak s obchodníky či dodavateli energií, tak i s korporacemi. Zatímco přechod na obnovitelnou energii byl umožněn prostřednictvím vládních podpůrných mechanismů, jako jsou například fixní ceny výkupu energie, štafetu nyní převzal soukromý sektor. Nadnárodní korporace čelí v poslední době sílícímu tlaku ze strany zákazníků i investorů, aby byl jejich business co nejekologičtější. To se záhy promítlo na tom, že mnoho firem změnilo své dodavatele energií, anebo si v některých případech zajistili vlastní zdroje obnovitelné energie.
Především díky vládním dotacím mohou po celém světě vznikat mnohé nové projekty obnovitelné energie. Evropa je v popředí tohoto trendu přechodu k ekologičtější výrobě energie a představuje 36 % celosvětové kapacity obnovitelné energie, přičemž do konce roku 2018 činila celková instalovaná kapacita 536 GW.
Nicméně, tento trend přechodu na zelenou energii je téměř u konce, neboť vynaložené náklady na nové projekty obnovitelných energií jsou na mnohých evropských trzích srovnatelné s náklady na využití fosilních paliv, a tudíž přestávají být ekonomicky výhodné. Úspěch solárního fotovoltaického systému je nejvýznamnější v tom, jakou roli v tomto odvětví sehrálo snižování kapitálových nákladů při redukci sdružené ceny energie. Některé země snížily své náklady o více než 80 %, čímž se začaly přibližovat nákladům na fosilní paliva.
Navzdory přechodu odpovědnosti ze státního do korporátního sektoru, DLA Piper varuje, že za účelem dodržení evropských cílů v oblasti klimatu, by političtí činitelé neměli zůstat pozadu. Důležitá je například role vlády v procesu udělování povolení a plánování nových projektů obnovitelné energie. K odstranění překážek, které brání projektům zahájit svou činnost, je třeba podporovat zdroje obnovitelné energie ze strany vlády i regionálních samospráv.
