Kterým směrem se po krizi vydá česká a evropská ekonomika? Ustojí bezprecedentní úvěrovou expanzi? Mění se pravidla hry? Jak vnímají situaci lídři podnikového a finančního světa? Umí řídit riziko, cash flow a jak se dívají na investice? Uvedené a mnohé další otázky se ve Štiříně pokoušelo zodpovědět na 90 finančních ředitelů, zástupců managementu a dalších osobností z finanční a poradenské sféry.
Hlavními řečníky letošního fóra mj. byli: Michal Mejstřík, profesor ekonomie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank, Peter Chrenko, náměstek ministra financí ČR, Pavel Cyrani, ředitel úseku plánování a controllingu společnosti ČEZ, Pavel Čejka, výkonný ředitel pro strategii a finance, Komerční banka, Lukáš Folc, vedoucí controllingu Škoda Auto, Radek Musil, generální ředitel Sellier & Bellot, Libor Němeček, ředitel divize fúzí, akvizic a korporátního financování Agrofert Holding, Petr Sosík, vedoucí úseku financí ve společnosti Spolchemie.
Nezůstalo však pouze u diskusních panelů a prezentací. Velmi zajímavá a podnětná byla například také páteční pracovní snídaně s viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem, pohled z trochu jiného úhlu zase přinesl host čtvrtečního večerního setkání, fotbalový trenér Jaroslav Hřebík.
Jak tedy viděli současnou situaci a budoucí vývoj přítomní výše zmínění makroekonomové:
* Evropská a americká ekonomika budou nabírat dech jen velmi pomalu, důvodem budou na jedné straně nízká osobní spotřeba, na straně druhé pak restriktivní politika ve veřejných financích. Po krizi finanční a ekonomické přišla krize veřejných rozpočtů.
* Často se zapomíná, že problémy nejsou celosvětové: Čína, Indie a Brazílie rostou a globálně působící firmy toho využívají.
* Trendem je a bude vytěsňování firemních dluhopisů státními, “trhy budou zaplaveny státním rizikem”.
* Dodatečné zdroje pro firemní financování jsou k dispozici především v Asii, top 3 největší světové banky sídlí v Číně.
* České podniky se z pohledu konkurenceschopnosti velmi zlepšily – totéž se bohužel zatím nedá říci o státní správě.
* Velmi nebezpečná je tendence politizovat účetní standardy, tedy přístup podle hesla „data budeme mučit tak dlouho, dokud se nepřiznají“. Jde ovšem o pochopitelný trend, změnit vykazování o realitě je snazší než změnit realitu samotnou.
* Z politického hlediska není rozumné soustředit se na řešení pouze českých témat, sledujme i ta zásadní evropská. Nenechme se ukolébat iluzí o lepší kvalitě západoevropských politiků – je falešná.
* Pozor na „krizový aktivismus“: lepší než rychle realizovat desítky nepromyšlených opatření je pořádně promyslet a implementovat opatření jediné.
* Mezinárodně koordinovaná inflace coby řešení problémů zadlužených států není pravděpodobná, je však představitelná.
* MMF může v roli externího vynucovatele pravidel fungovat dobře, nezapomínejme ovšem na to, že hlavní váhu v něm mají ti, jichž se případná opatření budou týkat, tedy EU a Spojené státy.
* V Evropě nebyl dvacet let problém vzít peníze a problém externě „zaplácnout“, dnešní stav však už žádný bailout nenapraví. Nejtěžší bude přiznat si, že máme problém a přestat zachraňovat to, co zachraňovat nelze, za peníze, které nemáme.
* Technicky je možné při životě udržet jakoukoliv měnu, otázkou ovšem je, za jakou cenu. Nezapomínejme, že z jakéhokoliv svazu vždy dobrovolně odchází silný, nikoliv slabý člen. Rozhodující tedy bude především to, zda Německu zůstane „chuť platit“.
* Otázkou číslo jedna zůstává, zda může existovat měna bez státu.
A jak vnímají situaci samotní finanční ředitelé? Jak jejich společnosti zvládly krizi a kde vidí budoucí problémy či příležitosti?
* Velkou výhodu měly společnosti s diverzifikovaným businessem, nabízející cyklické i necyklické výrobky.
* Pro mnoho firem byla krize příležitostí ke stabilizaci, „vyhlížení“ a následné realizaci akvizičních příležitostí v souladu se strategickými cíli.
* Základem je vždy jasná strategie a reálná schopnost rychle se rozhodovat. Naopak špatná strategická rozhodnutí jsou spolehlivou poukázkou na krach, pak nepomůže ani dlouhodobě zavedená značka.
* Zásadní je také kvalitní risk management, tvorba rezerv, správná kalkulace, vyhodnocování nákladů na vlastní a cizí kapitál a optimalizace zadlužení.
* Společnosti musí být schopné pružně reagovat na poptávku a to i propouštěním zaměstnanců. Ne vždy je však propouštění nutné: velmi dobře se někde osvědčil flexibilní fond pracovní doby. Tzv. Kurzarbeit však podle zkušeností z Německa naopak „devastuje produktivitu a firemní kulturu“.
* Protikrizová opatření je nutné zavádět už před krizí. V tomto směru měl automobilový průmysl výhodu, jeho dodavatelé byli pod velkým konkurenčním tlakem i dříve.
* V automobilovém sektoru není možné po odeznění krize očekávat opětovný narůst cen – konkurence je příliš velká. Cestou budou další úspory v nákladech.
* Jedním z důvodů, proč se v Česku dosud příliš neprosadily PPP projekty je i to, že jsou „příliš transparentní“ a proto neatraktivní pro český politický sektor, kde je korupce standardem.
* Privátní sektor by však měl o PPP přesto uvažovat, výhodou jsou především nízká rizika a skvělá predikce cash flow.
Autor je stálým spolupracovníkem redakce
