Ústavní soud výše uvedenou ústavní stížnost zamítl a konstatoval, že tato opatření, konkrétně zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření vyrobené v zařízeních uvedených do provozu v letech 2009 a 2010, uvalení darovací daně na bezúplatně nabyté emisní povolenky a zrušení osvobození příjmů z provozování některých ekologických zařízení k výrobě energie, nejsou v rozporu s ústavou. Tato opatření byla zavedena s účinností od ledna 2011, přičemž zákon č. 346/2010 Sb. rušící zmíněné osvobození od daně z příjmů projednala Poslanecká sněmovna ve stavu legislativní nouze.
Ústavní soud neshledal, že by posuzované právní normy zakládaly nepřípustnou retroaktivitu, a přijetí předmětných fiskálních opatření považoval s ohledem na jejich ekonomické odůvodnění za legitimní. Ve skutečnosti, že odvod byl uvalen pouze na fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010, nespatřoval Ústavní soud porušení ústavní zásady rovnosti.
Vzhledem k citovanému rozhodnutí Ústavního soudu tak povinnost distributorů elektřiny provádět odvod z podpory fotovoltaické elektřiny (z pevné výkupní ceny, ze zeleného bonusu) obecně nadále trvá. Ústavní soud však v závěru svého rozhodnutí připustil, že uvalení odvodu z fotovoltaciké elektřiny by mohlo v individuálním případě dolehnout na výrobce fotovoltaické elektřiny likvidačně. V této souvislosti se Ústavní soud vyjádřil ke způsobu řešení případných negativních dopadů na finanční situaci konkrétních výrobců. Při uplatnění těchto úlev však vyvstává řada procesních nejasností jak z hlediska výrobců jakožto poplatníků odvodu, tak z hlediska distributorů elektřiny jakožto plátců.
Zdroj: KPMG
Foto: © arahan - Fotolia.com
