Významný český politik Václav Klaus připustil existenci střednědobé stagnace či krize, jejíž kořeny profesor spatřuje ve dvou rovinách. Tou první je ekonomická rovina, která se dá jasně popsat a dokumentovat ukazateli, čísly a analýzami. Druhá je již obtížněji identifikovatelná, jedná se totiž o krizi celospolečenskou, charakterizovanou především krizí hodnot. Tato oblast se popisuje a prokazuje mnohem hůře.
Stagnace má hlubší kořeny
Období posledního desetiletí, tedy od roku 2003, rozdělil Václav Klaus na dvě „pětiletky“. „Zatímco v první pětiletce bylo průměrné čtvrtletní tempo růstu 5,8 procenta, ve druhém období, tedy 2008 až 2013, činil týž údaj minus 0,2 procenta. Horší výsledky mělo jen Řecko, Itálie, Kypr, Portugalsko a Slovinsko,“ uvedl Václav Klaus. Zhruba stejně jako my je na tom Španělsko. V porovnání se sousedními zeměmi – Německem, Rakouskem, Slovenskem a Polskem – jsme na tom v této „pětiletce“ absolutně nejhůře a jsme jedinou zemí, která dosud nepřekročila magickou úroveň roku 2008,“ dodal. V ukazateli HDP na hlavu jsme si od roku 2008 polepšili o jeden bod, což je nejhorší výsledek z nově přistoupivších zemí: Maďarsko si polepšilo o dva body, Slovensko a pobaltské republiky o devět a Polsko o dvanáct bodů. „Jsem přesvědčen, že jsme svědky společenské, nejen ekonomické stagnace,“ prohlásil profesor Klaus.
Krize hodnot jako výsledek celospolečenské krize
Společenská stagnace je podle Václava Klause stejně varovná, byť se o ní špatně hovoří, protože společensko-vědní obory nemají prostředky k jejímu popisu, na rozdíl od ekonomů, kteří k tomu mohou využít ekonomickou analýzu.
Za příčiny pocitů oné „blbé nálady“ ve společnosti Václav Klaus označil:
* skeptické naladění našich občanů, které prudce zesílí, kdykoliv se nedaří,
* ztrátu autority vůči každému, projevující se sebevědomým chováním průměru až podprůměru,
* neoceňování výkonu, práce, plného nasazení a elementárních společenských přání,
* spoléhání se na stát místo na vlastní individuální výkon, což dělá z naší republiky extrémně rozvinutý pečovatelský stát, který svým fungováním dále podkopává jakoukoliv další motivaci jedinců k výkonu. Tento přístup přetrvává z období socialismu. „Velmi mne trápí všeobecné přijetí představy, že každý má skoro na všechno jakýsi automatický nárok,“ přiznal ekonom Klaus.
* nekvalitní a nedotažené vzdělání, jehož úroveň spíše klesá navzdory rostoucímu počtu absolventů středních a vysokých škol,
* nárůst objemu státní i nestátní byrokracie,
* oslabená schopnost vládnutí, která se v naší zemi projevuje i v současném „ideovém vyprázdnění politiky“.
Významný ekonom varoval před mediálně rozšířenou tezí, že jsme zkorumpovanou zemí s nejvyšší mírou korupce na světě. „To je samozřejmě totální nesmysl, nicméně vede ke zničení elementární důvěry v politiku a vůbec v jakékoliv řízení a administrování společnosti,“ prohlásil.
Řadu ekonomických problémů jsme si způsobili sami
Příčiny současné korupce spatřuje bývalý prezident v méně kvalitním ekonomickém systému ve srovnání s předchozími deseti až patnácti lety. Připustil, že systémové vady v těchto letech jsme si způsobili sami a za vydatné pomoci Evropské unie. K dalším paradigmatům systému patří vysoká míra centralizace a regulace a deformace trhu působením síly mocných byznysových skupin. Tyto faktory, jež byly kdysi na úrovni normálu, se prudce zhoršují.
Václav Klaus připomněl, jak současná regulace, poplatky a subvence (evropská klimatická politika) dusí trhy a oslabuje naši ekonomiku, která se už tak potýká s dalšími problémy. Upozornil, že makroekonomická situace není příznivá, agregátní poptávka stagnuje. Spotřeba domácností však poklesla jen o jedno procento, avšak investice poklesly o devatenáct procent, nejvíce poklesly investice státu. Podle jeho slov se letos objem investic státu dostane na polovinu objemu investic z roku 2009.
„Je to důsledek fiskální restrikce při neodvaze škrtat mandatorní výdaje,“ uvedl Václav Klaus. Za vnější faktory současného nepříznivého ekonomického stavu označil oslabení našich hlavních ekonomických partnerů v Evropě, což má dopad na export ČR. „Naše republika potřebuje, aby údaj o exportu byl dvouciferný, jak kdysi býval. Zatím je stále jednociferný,“ podotkl Klaus.
Asie nepočká
Východní země ale, na rozdíl od těch „západních, ekonomicky stále rostou a porostou i do budoucna. S tím se budeme muset vyrovnat. „Změnit se ale musí Západ a tím si nejsem moc jist,“ glosoval Václav Klaus a dodal, že k tomu, aby se došlo k pozitivnímu posunu i v České republice, bude nutná změna našeho myšlení, změna na celospolečenské úrovni.
V následné diskusi moderované Deanem Brabcem odpovídal Václav Klaus na dotazy z pléna.
Program letošních setkání členů CFO Clubu bude pokračovat 21. srpna 2013 diskusním setkáním na téma „Jak jsou řízeny finance šlechtických rodů“.
