Platové otázky. Budoucnost celých oddělení. Transformace a změny byznys modelů. Možná i propouštění. České firmy nečeká jednoduché období. Zásadní krize, ve které bychom byli namočení všichni rovným dílem, se zatím nedostavila a nastává chronická ekonomická fáze. Možná dlouhá a v mnoha ohledech vyčerpávající. Pokud chtějí české podniky být zdravé a růst, musejí si osvojit nové schopnosti. Třeba i ve velkých provozech umět mluvit přímo ke každému jednotlivci a znát jeho motivace. Nadcházející roky bez plné podpory všech vlastních lidí totiž zvládnou jen obtížně.
Toho i dalších negativ si všímá expert na komunikaci Ondřej Švrček: „A nebude to tak jednoduché, jak se může zdát. Mnohé české firmy usnuly v komunikaci v devadesátých letech. Doslova. Ty nejdůležitější informace předává nástěnka, ředitel promlouvá tu a tam hromadným e-mailem, informace se předávají roztříštěně v zasedačkách a při týmových mítincích. Na citlivější, lidštější – a hlavně oboustrannou komunikaci – není čas. A není to jen můj pocit, plyne to i z průzkumu AMKOS, jehož výsledky jsou v mnoha ohledech šokující. Na 76 % společností má zásadní mezery v komunikaci s vlastními lidmi! A celá pětina dokonce kritické nedostatky.“
Stále nejvíc věříme nástěnkám a hromadným e-mailům
Článek vyšel v tištěném vydání časopisu CFOworld 1/2023. Pokud si časopis chcete přečíst celý, můžete si ho koupit i v digitální formě.
Nabízíme popis řešení pro vyšší management – využití dat z CRM pro vytvoření byznysového plánu. Všímáme si zajímavého benefitu – práce ze zahraničí.
Na závěr upozorňujeme na článek, připomínající důležité výročí. V červnu tomu bylo třicet let, kdy se v naší republice „rozjel“ internet. Kdo stál u zrodu této tehdy mimořádné technologické novinky, bez které si náš dnešní život neumíme dnes ani představit?
Už jen skutečnost, že nejefektivnějšími nástroji pro přenos informací uvnitř firem jsou i dnes celofiremní setkání, papírové letáky na nástěnkách, hromadné e-maily nebo intranetové zprávy, přestože firmy druhým dechem samy dodávají, že efektivitě těchto kanálů samy nevěří, nás nutí k zamyšlení. Je to takový český paradox. Mnoho společností investovalo za několik let řádově miliony do marketingu a komunikace se svými zákazníky, o kterých schraňují mega databáze plné dat o jejich chování a motivaci. Ale když dojde na vlastní lidi, jsou firmy v koncích.
Ondřej Švrček navazuje: „Dopady zanedbávání vzájemných vztahů a komunikace mohou být dalekosáhlé. Jak jsem zmiňoval, firmy toho mají hodně před sebou a udržet motivaci a loajalitu vlastních lidí bude těžší než v minulých letech. Budou muset obhájit, proč třeba nemohou zvedat platy, a tlumit tak domácnostem tempo inflace. Že v mnoha ohledech nemohou dát stejné benefity jako konkurence. Vysvětlit, že nekrachují, když se třeba kvůli cashflow – anebo třeba jen interní chybě – zpozdí výplata. Umět vysvětlit změny, které se dějí a mění zažité jistoty.“
„Pokud to nezvládnou, můžou se zbytečně vystavit riziku demotivovaných týmů nebo přímo vln odchodů. Protože komunikaci není možné brát na lehkou váhu: schopnost managementu, a ještě lépe i vedení přehledně a férově mluvit s posledním zaměstnancem je totiž mezi hlavními požadavky, které pro Čechy tvoří příjemné pracovní prostředí. Přitom se jim dostává pravého opaku – zahlcení nedůležitými informacemi, ve kterých ty hlavní zanikají,“ upřesňuje Švrček.
Šéfové se musejí začít zajímat o nálady a chtít vést dialog
Má to řešení? Kromě obecné rady nemíchat jablka s hruškami a striktně rozdělit informace podle jejich charakteru do různých kanálů Ondřej Švrček přichází s další radou: „Využívat komunikaci tak, jak je to nejpřirozenější, s užitím zpětné vazby. Firmy se zkrátka musejí naučit jednat s vlastními zaměstnanci empaticky. Nejen je informovat, ale také ‚se nechat informovat‘. O tom, jak se jejich vlastní lidé cítí. Mapovat jejich nálady. Zajímat se o jejich nápady. Protože až když lidé uvidí, že se berou jejich názory v potaz a nejsou vnímáni jen jako řadoví pěšáci, zlepší se u nich motivace k práci, spokojenost a loajalita vůči firmě.“
A začít to chce okamžitě. Protože teprve teď zaměstnancům začíná být jasné, že zásadní krize se zatím nekoná a mohou se začít rozhlížet, kde je tráva zelenější. A i takový „detail“ jako pravidelný týdenní pozdrav a poděkování od nejvyššího vedení třeba SMS do jejich telefonu nebo anketa mapující jejich náladu a věci, které je trápí, to může změnit.
