Veřejné seznamy a veřejné rejstříky dle NOZ
V rámci NOZ jsou zmíněny veřejné seznamy, které mají sloužit jako evidence věcí (typickým příkladem je katastr nemovitostí), a veřejné rejstříky určené k evidenci osob na základě výše zmíněného „rejstříkového zákona“.
Princip materiální a formální publicity
Rejstříky i seznamy považované za veřejné mají společný princip publicity. Ten má dva aspekty – publicitu formální, spočívající v neomezeném přístupu k zapsaným informacím, a materiální, jež spočívá v ochraně osoby jednající v dobré víře v to, že zapsaný stav odpovídá skutečnosti. Osoba jednající v důvěře v zápis tedy požívá zvláštní ochrany. Zároveň se u každého předpokládá, že byl se zapsaným stavem seznámen (v případě rejstříku se má za to, že každý byl se zapsaným stavem seznámen 15 dní od příslušného zápisu).
Jednotlivé veřejné rejstříky
Rejstříkový zákon upravuje 6 druhů rejstříků pro jednotlivé typy zapisovaných osob: rejstřík spolkový, nadační, ústavů, společenství vlastníků jednotek, obchodní a rejstřík obecně prospěšných společností. Například u zmíněných společenství vlastníků jednotek pak bude zápis do příslušného rejstříku nově nutnou podmínkou jejich vzniku.
Vybrané změny v úpravě obchodního rejstříku
V případě nejvíce využívaného obchodního rejstříku nový zákon obecně upravuje některé nově zapisované skutečnosti (mimo jiné dispozice s obchodním závodem či jeho částí, možnost „rezervovat“ si po určitou dobu před zapsáním budoucí obchodní jméno – firmu společnosti atd.).
K řízení ohledně zápisů do obchodního rejstříku zůstává příslušný krajský soud, který musí i nadále o zápisu obecně rozhodnout během 5 pracovních dní. U zápisu přeměn se ovšem opouští dosavadní lhůta a soud má nově rozhodnout bez zbytečného odkladu.
V případě, že zapsané osoby nebudou řádně uveřejňovat požadované listiny ve Sbírce listin, vystavují se riziku finančního postihu až do výše 100 000 korun.
Nový zákon také připouští, aby v některých případech provedl zápis do obchodního rejstříku prostřednictvím dálkového přístupu přímo notář, který sám sepsal notářský zápis jako podklad nezbytný k zápisu určité skutečnosti do obchodního rejstříku.
Zdroj: KPMG
