Současný nejistý vývoj v Evropě vystavuje firmy neustálým ekonomickým hrozbám. Ty se tak často potýkají s nedostatkem zakázek, zhoršenou dostupností úvěrů nebo nesplacenými pohledávkami od odběratelů. Změnil se v důsledku toho přístup českých podnikatelů k inkasu pohledávek?
V posledních letech sledujeme u tuzemských firem pozitivní vývoj. Zmíněné negativní hospodářské faktory silně ovlivnily vnímání podnikatelského rizika. Firmy již ví, že pokud se chtějí udržet na trhu a dosahovat zisku, je efektivní správa pohledávek naprostou nezbytností. Podnikatelé jsou dnes obezřetnější a své obchodní partnery si ještě před uzavřením obchodní transakce prověřují s větší pečlivostí. Kde naopak vnímáme nízké povědomí a slabou aktivitu je inkaso přeshraničních pohledávek.
Česko se přitom profiluje jako exportně orientovaná země. Jak si tuto situaci vykládáte?
Podle mého názoru je to z důvodu špatné informovanosti firem o možnostech přeshraničního inkasa. Mnoho z nich se domnívá, že získat své peníze zpět od zahraničních subjektů je nákladné, zdlouhavé a že výsledek takového snažení bude značně nejistý. To jsou ovšem mylné předpoklady. K pohledávkám za zahraničními dlužníky lze přistupovat obdobně, jako k těm tuzemským. Samozřejmě i zde platí, že čím dříve je pohledávka předána k inkasu, tím se zvyšuje pravděpodobnost jejího vymožení. Může často být i stoprocentní.
Jaký druh pohledávek ze zahraničí firmy nejčastěji řeší?
V B2C segmentu jsou nejčastější pohledávky týkající se pojištění (např. nedostatečné pojištění v případě úrazu), úvěrů z kreditních karet, přečerpaných účtů apod. V případě B2B jde většinou o pohledávky spojené s prodejem zboží a služeb.
Platební morálka evropských zemí je různá. Ovlivňuje odlišná ekonomika či kultura země i přístup k inkasu pohledávek?
Firma si určitě musí dát pozor na individuální specifika příslušného státu, ve kterém chce podnikat. Každá jednotlivá země má odlišnou firemní kulturu, individuální podnikatelské prostředí či jinou legislativní úpravu. To vše samozřejmě ovlivňuje přístup k inkasu pohledávek. Situace je přirozeně složitější v zemích s horší platební morálkou, jako je například Řecko, kde je podle našeho průzkumu nejdelší průměrná doba splatnosti pohledávek. Obdobná situace je i ve Španělsku nebo Portugalsku. Vládní úsporná opatření spojená s hospodářskou recesí v těchto zemích způsobila zvýšení objemu nezaplacených faktur o desítky procent. Jiným příkladem problematické země je Ukrajina, kde je situace komplikována nedostatečnou legislativní úpravou a složitější komunikací s místními úřady. Naopak mezi země s nejlepší platební disciplínou patří Německo, a to díky své transparentnosti, výrazně kratší době splatnosti závazků a tamnímu značně disciplinovanému podnikatelskému prostředí. Dobře si vede ale například i Rusko.
Kdybychom chtěli být více konkrétní, tak z kterých zemí plyne tuzemským firmám nejvíce nesplacených závazků a jaké množství?
Nejčastějšími obchodními partnery českých exportérů jsou sousední země. Z celkového počtu námi evidovaných přeshraničních pohledávek jich bylo téměř 89 % za klienty ze Slovenska. Dále evidujeme především pohledávky za německými, maďarskými a polskými subjekty. Pokud bychom šli dále na východ, jde o Rusko a Ukrajinu.
Je situace stejná, co se týče četnosti vymáhání pohledávek zahraničních subjektů na tuzemských firmách? Nebo jsou zahraniční firmy ve vymáhání pohledávek aktivnější?
Podle našich aktuálních údajů zahraniční podnikatelské subjekty vymáhají po českých firmách třikrát více pohledávek, než Češi od svých přeshraničních odběratelů. Především jde o předané pohledávky z Německa (45 %), Slovenska (39 %), Polska (12 %) a z Maďarska (4,5 %). Domnívám se, že na rozdíl od zahraničních trhů je u nás stále značná neinformovanost o možnostech mimosoudního inkasa. Firmy se v některých případech snaží domoci spravedlnosti u soudu. Tento způsob vymáhání bývá zvlášť u zahraničních pohledávek jak časově, tak i finančně náročný a firma na něm spíše prodělá. V jiných případech firmy nevědí, jaké mají možnosti a do vymáhání po vlastní linii se ze stejných důvodů nepouští.
Pokud tedy chce tuzemská firma podnikat v zahraničí, vystavuje se riziku nesplnění závazků. Jaké mají podnikatelé možnosti? Jak se mohou zajistit ještě před uzavřením smlouvy?
Problémům s vymáháním pohledávek lze předcházet hned několika způsoby. Nejprve by firma měla prověřit bonitu potenciálního obchodního partnera, dlouhodobost jeho podnikaní a jeho výši závazků. Důležité je samozřejmě kvalitní smluvní zajištění celé transakce. Tyto informace mohou zásadním způsobem ovlivnit celý proces vymáhání a zároveň posloužit jako podklady pro práci inkasním společnostem, které pohledávku dostanou do správy. Dalším důležitým faktorem je čas. Čím dříve firma začne pohledávku řešit, tím se zvyšuje pravděpodobnost jejího vymožení. Pokud firma využije externího inkasa u firmy se zahraniční působností, odpadá zde jazyková bariéra nebo problém s neznalostí zahraničního podnikatelského prostředí. Na případu pracují specialisté přímo z dané země, kteří mají všechny potřebné informace a znalosti. Pro tuzemskou firmu je to jeden z nejjednodušších způsobů, jak získat finanční prostředky z nesplacených pohledávek zpět.
