Odborníci IEA očekávají, že Spojené státy americké budou již v roce 2035 energeticky úplně soběstačné jak v těžbě ropy, tak zemního plynu. Globální surovinový trh by tak mohly čekat velké změny. V následujících letech se Severní Amerika stane čistým vývozcem energie. IEA odhaduje, že v roce 2035 půjde asi 90 procent ropy z Blízkého východu pouze do Asie.
V souvislosti s bohatými nalezišti břidlicového plynu a jeho intenzivní těžbou se USA patrně stanou nezávislé nejdříve na dodávkách zemního plynu a nakonec obdobně možná i ropy. Promítne se, podle vašich zkušeností, tato skutečnost do cen zemního plynu v Evropě?
V dnešním globalizovaném světě samozřejmě nezůstanou podobné vlivy izolované. Pokud jedna z nejsilnějších ekonomik rozšíří potenciál disponibilních zdrojů, jedná se v makroekonomickém pohledu o rostoucí nabídku za stávající poptávky. Tento vliv se tedy bezpochyby projeví v samotném pozadí byznysu s komoditami. Proti samozřejmě půjde potenciální schopnost regulace těžby ze strany zemí skupiny OPEC a situace v oblasti euroasijské ekonomické zóny, a to jak v oblasti nabídky plynu, ropy, tak v oblasti poptávky po obou komoditách. Otázkou je i relevantnost odhadů zásob břidlicového plynu, jak nás poučil nedávný polský případ, kdy byly odhady zásob původně velmi nadhodnoceny. V nejbližším časovém horizontu bych žádný dramatický vliv na cenu plynu z tohoto důvodu neočekával.
Souhlasíte s názory analytiků SAXO Bank prezentovanými ve Čtvrtletním výhledu této banky na 1. kvartál roku 2013 (je možné ho získat zde), že těžba břidlicového plynu v USA je schopna ovlivnit nabídkovou stránku energetické produkce nejen ve USA, ale celosvětově, Evropu nevyjímaje?
V ekonomické teorii by se tedy obdobná situace měla projevit klesající cenou z důvodu převisu nabídky. Nyní je však především nutno definovat, jestli dochází skutečně ke stagnaci, či dokonce poklesu poptávky. Vzhledem k náznakům postupného oživení lze spíše uvažovat o nárůstu poptávky, tedy „kontravlivu“ k rozšíření nabídky. Otázkou je samozřejmě i dostupnost jednotlivých zdrojů, tedy transportní náklady. Ze svého pohledu vidím jako základní faktory především situaci v oblasti Blízkého východu a klasických nalezišť v severní části evropského kontinentu. I zde je potenciál břidlicových zdrojů odhadován velmi vysoko. Podmínkou však je minimální dosahovaná prodejní cena.
Jak se podle vás budou chovat ceny zemního plynu v Evropě? Budou klesat, stoupat, případně stagnovat?
Jak jsem již předeslal, na koncovou cenu budou kromě sezónních mít vliv především vlivy geopolitické a hospodářské, týkající se celého euroasijského prostoru. Negativní vliv situace na Blízkém východě společně s oživující evropskou poptávkou naznačují spíše, v středně a dlouhodobém horizontu, postupný růst cen komodit.
V USA se ceny zemního plynu obchodují na svých desetiletých minimech. Jak je tomu u nás? Jsou krátkodobé ceny zemního plynu pod cenami dlouhodobých kontraktů?
Z pohledu ČR i europrostoru se v Evropě jedná o jinou situaci. Cena se pohybuje na úrovni cca 26 eur za megawatthodinu, což je cena vyšší, než v předchozích letech. I následující futures kontrakty naznačují spíše kosmetické korekce, než dramatický pokles cen.
Mohli bychom se tedy dočkat toho, že v příštím desetiletí budeme platit za spotřebu energií méně, jak se domnívají analytici ze SAXO Bank?
Mně osobně tato myšlenka nepřijde relevantní, každé snížení ceny zdrojů generuje rostoucí poptávku po nich, tedy následující růst ceny. Dlouhodobě tedy předpokládám postupný růst cen komodit.
ing. Vladimír Vokroj dříve pracoval jako obchodní ředitel Českého energetického centra
