V podobných případech pak vyvstanou otázky, jaký daňový režim je potřeba na tento prodej aplikovat, a to zejména s ohledem na daň z přidané hodnoty. Prodej podniku nebo jeho části není totiž z hlediska DPH zdanitelným plněním.
V jednom ze svých nedávných rozhodnutí (č. j. 2 Afs 14/2011 – 103 ze dne 18. září 2012) se Nejvyšší správní soud (NSS) vyjádřil k uvedené problematice. V předmětné kauze byl posuzován postup finančních orgánů, které kupní smlouvu o prodeji jednotlivých majetkových hodnot uzavřenou mezi dvěma spřízněnými společnostmi překlasifikovaly na smlouvu o prodeji části podniku. V důsledku toho neuznaly kupujícímu nárok na odpočet DPH na vstupu. Předmětem převodu byl hmotný a nehmotný dlouhodobý majetek, zásoby, vypořádání technického zhodnocení pronajatých budov a některé další položky. Zároveň byl rozvázán pracovní poměr zaměstnanců pracujících v předmětné provozovně, kteří se následně až na výjimky stali zaměstnanci kupujícího. Podle správce daně se fakticky jednalo o prodej části podniku, což odvodil jednak z obsahu kupní smlouvy (ta totiž obsahovala definici předmětu převodu z hlediska jeho účelového využití, nikoliv jen pouhou sestavu převáděných položek) a jednak z faktického přechodu zaměstnanců.
V daném případě NSS sdílel výhrady Krajského soudu v Hradci Králové k nedostatečnému zhodnocení faktického stavu ze strany finančních orgánů, a rozhodl tak ve prospěch daňového subjektu. V obecné rovině se však s přístupem správce daně ztotožnil. Soud zdůraznil, že pro daňové účely je vždy třeba posuzovat transakci z funkčního hlediska, a to bez ohledu na právní charakter smluv. Je tedy nutné zkoumat, zda byl převeden soubor věcí, práv a jiných hodnot, který je v této podobě – alespoň v podstatných parametrech – způsobilý k dalšímu podnikání v režii nového vlastníka.
Ačkoliv soud ve svém rozsudku neodkazoval výslovně na evropskou judikaturu, jeho závěry v zásadě odpovídají principům definovaným judikaturou Soudního dvora Evropské unie (např. C‑444/10 Christel Schriever ze dne 10. listopadu 2011). I podle SDEU je třeba pro posouzení skutečnosti, zda převáděná aktiva představují podnik nebo jeho část, uplatnit zejména ekonomické a funkční hledisko (tj. hodnotit dostatečnost převáděného souboru majetku z hlediska schopnosti kupujícího provozovat samostatnou ekonomickou činnost). Je evidentní, že se minimálně v oblasti DPH nelze spoléhat pouze na právní klasifikaci smlouvy. Platné znění zákona o dani z přidané hodnoty sice výslovně přiznává specifický režim DPH pouze prodeji resp. vkladu podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku. Výklad uvedených zákonných ustanovení v souladu s právem Evropské unie však rozšiřuje tento režim i na určité okruhy případů, kdy převáděná aktiva formálně znaky podniku nebo jeho části nesplňují (zpravidla proto, že nedochází k přechodu všech majetkových složek patřících k podniku v obchodněprávním smyslu). Vzhledem k rizikům vyplývajícím z nesprávného uplatnění DPH u převodu souborů aktiv doporučujeme, abyste funkčnímu posouzení převáděných aktiv věnovali důkladnou pozornost.
Zdroj: KPMG
