Uvedený nález Ústavního soudu se týká hrazení nákladů exekuce povinným. Dle §89 druhé věty zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění, totiž v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného paušálně hradí účelně vynaložené náklady exekuce oprávněný. Čistě gramatickým výkladem této zákonné povinnosti by tak mohlo dojít k absurdní situaci, kdy by navržení exekuce k vymožení svých soudem přiznaných práv mohlo znamenat pro oprávněného nebezpečí dalšího růstu nákladů na vymáhání jeho práv.
Ústavní soud sice odmítl tuto větu zrušit, avšak správně dovodil, že je třeba tuto druhou větu §89 exekučního řádu vykládat v souvislosti celého §89 jako celku. Ten ve své první větě uvádí, že v případě zastavení exekuce hradí náklady exekuce ten, kdo zastavení exekuce zavinil. Je proto nutné posuzovat povinnost hradit náklady exekuce v případě jejího zastavení pro nemajetnost dlužníka oprávněným v poměru k míře jeho zavinění na zastavení exekuce. Jinými slovy – pokud oprávněný zastavení exekuce pro nemajetnost dlužníka vůbec nezavinil, neměl by mít ani povinnost paušálně hradit náklady této exekuce.
Autoři trvale spolupracují s advokátní kanceláří NWD Legal
