Předmětem sporu byl daňový režim služeb poskytovaných americkým zřizovatelem své pobočce ve Švédsku, která byla součástí skupiny pro účely daně z přidané hodnoty (skupiny DPH). Primární otázkou bylo, zda poskytování služeb mezi zřizovatelem a pobočkou podléhá či nepodléhá dani z přidané hodnoty, a to s odvoláním na principy zakotvené v předchozí judikatuře SDEU, zejména rozsudek C-210/04 ve věci FCE Bank.
V rozporu se stanoviskem Generálního advokáta, který zastával názor, že plnění mezi zřizovatelem a jeho pobočkou nejsou předmětem DPH, SDEU rozhodl, že takové služby DPH podléhají, pokud je pobočka členem skupiny DPH registrované v jiném státě, než je usazen její zřizovatel. Dle SDEU je potřeba nahlížet na služby poskytované takové pobočce jako na služby poskytované skupině DPH, tj. jiné osobě povinné k dani. Striktní závěr SDEU tak významně zužuje rozsah aplikovatelnosti předchozích výkladů uvedených v rozsudku FCE Bank. Tento výklad může v praxi vést k významnému navýšení nákladů u vybraných finančních institucí využívajících režimu skupin DPH, které mají obecně limitovaný nárok na odpočet u plnění souvisejících s poskytováním osvobozených finančních služeb.
Je otázkou, jaký způsobem budou závěry rozsudku v praxi aplikovány, zejména z pohledu typů plnění mezi pobočkou a jejím zřizovatelem.
Zdroj: KPMG
