Vědecký tým Výzkum insolvence zahájil v roce 2012 sérii statistických zkoumání skutečných výsledků insolvenčních řízení vedených v České republice po 1. lednu 2008, tedy po účinnosti nyní platného insolvenčního zákona (Zákon 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení). Z výsledků šetření například vyplývá, že výnosy věřitelů z těchto řízení jsou velmi nízké.
Ve druhé vlně výzkumu, která proběhla během jara a léta 2013, bylo zkoumáno celkem 962 případů insolvenčních řízení zahájených po 1. lednu 2008 s podniky a podnikatelskými subjekty. Jde o taková řízení, ve kterých buď došlo k jejich ukončení některým ze způsobů, které popisuje insolvenční zákon, nebo byla soudem schválena závěrečná zpráva insolvenčního správce. „Zvolili jsme tuto specifikaci, protože schválení závěrečné zprávy je v principu faktickým ukončením insolvenčního řízení. To sice ještě může formálně trvat několik měsíců, ale na jeho výsledku se již nic reálně nezmění,“ uvedla vedoucí týmu Eva Kislingerová.
Přistoupit k dalším změnám v insolvenčním právu
Tým Výzkum insolvence si zvolil téma statistických zkoumání insolvenčních řízení mimo jiné proto, že žádné skutečné výstupy v této oblasti nejsou jinak k dispozici. „Úkolem našeho projektu je mimo jiné připravit pro státní úřady mechanismy, pomocí kterých budeme v příštích obdobích schopni získávat tato data průběžně a tedy vědět, nakolik je celý insolvenční systém v zemi úspěšný a nakolik nikoliv. Zatím musíme konstatovat, že úspěšný není,“ poznamenal člen týmu Luboš Smrčka.
Podle zveřejněných výsledků šetření se věřitelé s nezajištěnými pohledávkami domohou v insolvenčním řízení pouze 3,5 procenta objemu svých uznaných pohledávek. „Toto číslo je naprosto nepřijatelně nízké a je vidět, že bude nutné přistoupit k dalším změnám v insolvenčním právu,“ uvedl k tomu Luboš Smrčka. Přitom zmíněné procento uspokojení pohledávek bylo zjišťováno pouze z té části insolvenčních případů, kde vůbec došlo k prohlášení úpadku a tedy byla zjištěna výše pohledávek. „Začali jsme s 962 případy insolvenčních řízení, z nich se ale jenom 369 případů dostalo až do fáze vyhlášení úpadku. Celkem 593 případů bylo tedy ukončeno ještě před vyhlášením úpadku. Tady je podstatné, že 216 návrhů bylo zamítnuto podle §144 insolvenčního zákona pro nedostatek majetku dlužníka, to je více než 36 procent ze zkoumaného celku. A pozor: dalších 58 případů, což je skoro deset procent, bylo zastaveno na základě §108 insolvenčního zákona, tedy že soud požadoval po věřitelích zaplacení zálohy řízení a žádný z věřitelů tuto zálohu nesložil. Pokud by se mne někdo zeptal, jak tuto skutečnost interpretuji, pak je to jednoznačné. Ani zde žádný majetek dlužníka neexistuje, čehož si jsou věřitelé vědomi. Proto nehodlají riskovat ztrátu zálohy – přes fakt, že jde o relativně nevysoké sumy,“ prohlásil docent Luboš Smrčka.
Pokud byl vůbec nalezen majetek...
Výše uvedené ale znamená, že celkem asi 45 procent insolvenčních návrhů směřovaných proti podnikům a podnikatelským osobám končí zjištěním, že zde není žádný relevantní majetek. Podle výsledků týmu však ani to ještě nepopisuje dostatečně realitu v České republice. „Úpadek byl vyhlášen ve 369 případech. Z tohoto počtu však ve 199 případech nebyli uspokojeni věřitelé vůbec, to znamená, že jim nebylo v 54 procentech úpadků vyplaceno naprosto nic. Jinými slovy můžeme říci, že v pouhých 170 případech insolvenčních řízení byl nalezen majetek a tento majetek pokryl nejen náklady řízení a pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, ale také umožnil vyplatit alespoň nějaké peníze věřitelům,“ uvedla Eva Kislingerová. K dokreslení situace například slouží zjištění, že ve 112 případech nebyly ani zaplaceny pohledávky za majetkovou podstatou, to znamená například odměna insolvenčního správce a jeho náklady, které tedy šly na vrub zálohy na řízení a pokud ta nestačila, potom na vrub státu.
Tento fakt můžeme považovat za zcela šokující
O něco lépe jsou na tom zajištění věřitelé, ale ani jejich situace není nijak skvělá. „Asi největším překvapením našich výzkumů je zjištění, že zajištění věřitelé byli v našem vzorku uspokojeni pouze z 22,9 procenta – to znamená, že nedostali zpět ani čtvrtinu svých zajištěných pohledávek. Tento fakt můžeme považovat za zcela šokující,“ uvedl Luboš Smrčka.
Vědecky tým eliminovat z těchto údajů jeden z případů, který byl součástí vzorku a který ve skutečnosti kvůli zcela mimořádnému objemu pohledávek značně deformoval výsledky šetření (šlo o případ společnost KORD s.r.o.). Pokud by ve vzorku tento případ zůstal, byly by výsledky ještě horší. Zajištění věřitelé by se pak domohli pouze 3,1 procenta pohledávek a nezajištění dokonce 2,2 procenta pohledávek.
Druhá vlna výzkumu navázala na předchozí šetření, přičemž v plném rozsahu potvrdila jeho výsledky. První vlna proběhla na přelomu let 2012 a2013 a bylo v něm zkoumáno celkem 700 případů stejné specifikace – šlo tedy o insolvenční řízení proti firmám nebo podnikatelským osobám, o případy započaté po 1. lednu 2008 a ukončené do října 2012 některým ze způsobů, které byly popsány výše.
Jak zvýšit výnosy z insolvenčních řízení
O výsledcích první vlny těchto šetření a dalších zjištěních vědeckého týmu Výzkum insolvence i o výsledcích jiných vědců, kteří se insolvencí zabývají, informuje publikace nakladatelství C. H. Beck Insolvenční praxe v České republice 2008 až 2012. Tuto knihu představili na tiskové konferenci její spoluautoři Eva Kislingerová, Luboš Smrčka a Tomáš Richter. Na jednotlivých částech se pak podíleli i další členové týmu Výzkum insolvence i specialisté z jiných odborných pracovišť a také lidé působící přímo v praxi.
Vědecký tým Výzkum insolvence vznikl v roce 2012 jako formální skupina vědců, kteří se sešli nad řešením projektu "Vývoj transakčních nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin" registrovaného u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD 010093. Zkoumání statistických výsledků insolvenčních řízení je pouze jedním z témat, které tým řeší – jeho hlavním úkolem je předložit státním institucím návrhy změn insolvenčního zákona a dalších legislativních ustanovení, které by vedly k urychlení řízení, ale především ke snížení nákladů věřitelů a ke zvýšení výnosů z insolvenčních řízení.
Revize pojetí předlužení jako podmínky úpadku
Tým zašle po volbách v návaznosti na vývoj politické situace a proces ustanovení vlády a parlamentu během listopadu nebo začátkem prosince příslušným orgánům paragrafované znění návrhů změn insolvenčního zákona a příslušné podklady opírající se mimo jiné o tato statistická zjištění. Eva Kislingerová k tomu poznamenala: „Nechceme tyto návrhy zveřejňovat nějak podrobně, neboť považujeme za vhodné, aby se s nimi nejprve seznámily ty instituce, které si tyto výstupy prostřednictvím Technologické agentury ČR v podstatě objednaly. Nicméně v základních obrysech navrhujeme zásadní revizi pojetí předlužení jako podmínky úpadku, dále navrhneme odpis sta procent přihlášených a uznaných pohledávek věřitelů v okamžiku úpadku dlužníka s tím, že by věřitel případně danil výnos z této pohledávky, pokud nějaký bude. Dalším opatřením by pak bylo definování nové skupiny věřitelů, jejichž postavení by vycházelo z faktu, že by šlo sice o věřitele nezajištěné, ale v době podání insolvenčního návrhu na dlužníka by tito věřitelé již měli k dispozici exekuční titul. To znamená, že by jim podání insolvenčního návrhu zabránilo v pokračování v individuálním vymáhání pohledávky.“
