Volný pohyb pracovníků znamená, že každý občan Evropské unie má právo hledat práci v jiné členské zemi, aniž by musel žádat o pracovní povolení. Volný pohyb služeb je definován jako zákaz omezení poskytování služeb státními příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v členském státě jiném, než je příjemce služby. Až do konce dubna roku 2011 platí přechodná období pro české občany pro volný pohyb pracovníků a volný pohyb některých služeb, kdy je potřeba získat pracovní povolení pro Německo a Rakousko.
Jednotný vnitřní trh
Podle zakládajících smluv EU je vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž jsou zaručeny čtyři základní svobody pohybu: osob, zboží, služeb a kapitálu. Svobody pohybu platí v zemích EU a zemích EFTA (Evropské sdružení volného obchodu). »Většina pravidel platných pro EU platí i pro Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko, ale je zapotřebí si je vždy předem ověřit,« upozorňuje doktorka Ryšavá.
Abychom lépe pochopili strukturu práva Evropské unie, vysvětleme si následující. Primárním právem EU rozumíme zakládající smlouvy ve znění pozdějších novel (nyní Lisabonská smlouva), jež v současnosti tvoří Smlouva o založení EU a Smlouva o fungování EU. Dále sem patří především všechny smlouvy o přistoupení. »Sekundární právo tvoří různé legislativní akty, z nichž právně závazné jsou směrnice, nařízení a rozhodnutí. Směrnice jsou obecně závazné právní akty, jež je třeba převézt do právních řádů členských zemí. Nařízení jsou také obecně závazné právní akty, které však platí ode dne své účinnosti ve všech členských státech a není je třeba nijak převádět. Rozhodnutí jsou závazné v celém rozsahu pro ty subjekty, kterým jsou určeny,« vysvětluje Jitka Ryšavá.
Volný pohyb osob nebo služeb
Vždy je třeba rozlišit, zda se jedná o volný pohyb služeb či o volný pohyb osob. Přeshraničně lze služby v rámci volného pohybu služeb poskytovat pouze dočasně a příležitostně. Pojem dočasnosti není exaktně definován, posuzuje se dle doby trvání, pravidelnosti, četnosti a nepřetržitosti poskytování služeb. Také se musí jednat o službu, kterou firma vykonává i v zemi původu. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, je třeba se v jiné členské zemi usadit, tj. založit tam podnik či živnost.
Jako příklad vysílání pracovníků v rámci příhraničního poskytování služeb Jitka Ryšavá uvádí: »Česká firma získá zakázku na dodání vestavného nábytku spojeného s montáží domu ve Španělsku. Prefabrikované díly doveze na místo společně se zaměstnanci firmy, kteří montáž ukončí za tři dny. Zaměstnanci jsou nadále v pracovním poměru k české firmě, po návratu pokračují v činnosti v Česku, jde tudíž o vysílání pracovníků v rámci volného pohybu služeb.«
OSVČ může přeshraničně poskytovat služby například následujícím způsobem: Česká tlumočnice-překladatelka z italštiny získala zakázku na tlumočení v Itálii na dobu dvou týdnů. Nezakládá si živnostenský list v Itálii, nadále platí sociální a zdravotní pojištění v ČR. Při platbě daní z příjmu se řídí smlouvou dvojího zdanění, v tomto případě ji povinnost platit daň z příjmu i v Itálii nevzniká.
Aby bylo možné příhraničně poskytovat služby, je třeba podstoupit řadu procedur, tato situace se nezmění ani po skončení přechodných období. Konec přechodného období pro Německo a Rakousko znamená pouze konec nutnosti získávat pracovní povolení pro české občany, jichž se tato přechodná období týkají.
Bez Evropského průkazu zdravotního pojištění nikam nejezděte
Tento doklad usnadňuje občanům 27 členských států EU, Islandu Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska přístup ke službám zdravotní péče v průběhu zahraničního pobytu.
S Evropským průkazem máte jistotu, že vám bude poskytnuta nezbytná lékařská služba na obdobné úrovni jako občanům země, ve které se nacházíte. Musíte počítat s tím, že budete platit doplatky ve výši jako místní občané. Proto bývá vhodné sjednat si i komerční připojištění, které poskytuje širší ochranu.
