Změna se bude týkat především určení místa plnění. Nově by tyto služby měly být zatíženy DPH v zemi příjemce služby, a to bez ohledu na to, zda je příjemcem služby osoba povinná k dani (B2B) či osoba nepovinná k dani (B2C).
Je-li zákazníkem osoba nepovinná k dani, mohou nová pravidla vést k tomu, že poskytovatelé těchto služeb v členských státech příjemce služby budou povinni registrovat se jako plátci DPH. Aby nedocházelo ke zvýšení administrativní zátěže, zavádí se možnost tzv. zjednodušeného jednoho správního místa („Mini-One-Stop-Shop“). Tento režim lze již nyní aplikovat v případě elektronicky poskytovaných služeb (viz § 88 českého zákona o DPH), od 1. ledna 2015 jej pak bude možno využít i v případě služeb rozhlasového a televizního vysílání.
Osoby povinné k dani budou moci vykazovat elektronicky poskytnuté služby a služby rozhlasového a televizního vysílání poskytnuté osobám nepovinným k dani v rámci celé EU prostřednictvím internetového portálu pouze v jednom členském státě, v tzv. státě identifikace. Státem identifikace se v případě osob povinných k dani usazených v EU rozumí členský stát, ve kterém má osoba povinná k dani sídlo ekonomické činnosti. Zahraniční osoby povinné k dani si mohou stát identifikace zvolit libovolně. Osoba povinná k dani bude i nadále povinna sledovat, ve kterých členských státech byly služby poskytnuty a v jaké výši. Pro odvod DPH se vždy použije sazba platná v členském státě příjemce služby.
Pravidla režimu zjednodušeného jednoho správního místa shrnuje příručka Evropské komise, která je dostupná v 27 jazycích (zde), česká verze příručky je k nahlédnutí zde. Příručka informuje o postupu registrace k zjednodušenému jednomu správnímu místu včetně popisu jejího zrušení, shrnuje pravidla pro podávání přiznání, provádění plateb a další informace, např. pravidla pro vedení a uchovávání souvisejících záznamů.
Zdroj: KPMG
