Politici v křesle ministra práce a sociálních věcí opět ignorují ekonomickou realitu. Lepší by bylo, kdyby namísto úředníků hrajícími si se statistikami a s předvolebním populismem rozhodovali lidé se zkušenostmi z reálné ekonomické praxe.
Nedocházelo by k situaci, kdy odbory ruku v ruce s ministryní práce a sociálních věcí navrhují růst minimální mzdy až na 50 procent průměrné mzdy. Podle mého názoru by se mělo jednat nanejvýš o 40 procent. Anebo by ji šlo navázat na medián platů v hospodářství. Pak by to mohlo být oněch 50 procent. Zavedení mechanismu, který bude minimální mzdu určovat, je pak krokem správným směrem. Neměl by se ale vázat pouze na dva roky staré ukazatele, situace v ekonomice už v tu dobu může být zcela odlišná.
Samotná minimální mzda se týká jen malé skupiny pracovníků. Potíž je však v tom, že se v naší ekonomice podle minimální mzdy vypočítává tak zvaná zaručená mzda. Pokud zaručená mzda roste neúměrným tempem, dojde k ohrožení pracovních míst, zejména těch nejméně kvalifikovaných. Takoví zaměstnanci často nevytvoří dostatečnou přidanou hodnotu nutnou k pokrytí nákladů na jejich odměnu.
Ministryně Jana Maláčová zároveň tlačí na růst platů ve státní sféře. Nebere přitom na vědomí jejich výkon nebo aktuální ohodnocení, opět jen populisticky slibuje plošný růst měsíčních platů.
Namísto tlaku na neúměrného zvyšování mezd by mělo ministerstvo práce a sociálních věcí hledět jiným směrem. Například by se mělo zaměřit na zefektivnění úřadů práce. V současné situaci, kdy máme rekordně nízkou nezaměstnanost, by úřady měly lépe pracovat s registrovanými uchazeči. Tak, aby je opravdu dostaly do práce. Více než 231 tisíc nezaměstnaných je totiž zarážející počet. Zvláště když tuzemští zaměstnavatelé nabízejí přes 300 tisíc volných pracovních míst.
Autor je managing partnerem personálně-poradenské společnosti Devire.
