Když přišla tato smutná zpráva, vzpomněl jsem si okamžitě na naše osobní setkání a rozhovor, který jsem s ním měl možnost pořídit. Jiří Lendl byl velmi distingovaný, přemýšlivý a vzdělaný muž, se kterým byla radost si nejen povídat, ale především naslouchat jeho životní moudrosti, kterou si získal usilovnou a tvrdou prací, a to nejen v tenise.
Dne 12. května 1990 byl Jiří Lendl zvolen na mimořádné konferenci Československého tenisového svazu (ČSTS) novým předsedou ČSTS. Muž, který v československém tenisu prošel různými funkcemi, stanul ve svých pětašedesáti letech na postu nejvyšším. Původní, dosud nepublikovaný rozhovor s Jiřím Lendlem vznikl krátce poté, co se ujal svého úřadu:
Do jaké míry mohlo vaše zvolení předsedou ČSTS ovlivnit skutečnost, že jste otcem světové tenisové jedničky?
To nedovedu dobře posoudit, protože já jsem se nikdy na tento fakt neodvolával a nechtěl jsem ho využít ani v „předvolebním boji“, ale je možné, že to mohlo ovlivnit myšlení některých lidí. Co se týká Ivana, tak předpokládám, že přes něho budu moci navázat řadu cenných kontaktů, které našemu tenisu budou ku prospěchu.
Po svém zvolení jste prohlásil, že vás čeká nejtěžší tenisová funkce v životě. V čem spočívá její obtížnost?
Z osobního hlediska musím říct, že jsem nikdy tak důležitou funkci nevykonával, i když jsem již prošel řadou různých rolí od předsedy oddílu přes místopředsedu tělovýchovné jednoty až po člena předsednictva bývalého tenisového svazu, ale tato pozice je nepochybně nejvýznamnější. Její obtížnost dále spočívá v tom, že vznikl nový tenisový svaz – nový právní subjekt – a vše se musí dělat nově a jinak než dříve.
Řekl jste také, že chod ČSTS si vyžádá jiný způsob řízení i novou iniciativu. Mohl byste k tomu dodat něco bližšího?
Vzhledem k tomu, že jsem ve funkci krátce, mohu jen říci, co vzniká. Vznikl samostatný tenisový svaz se všemi důsledky, včetně ekonomických. Dříve to bylo poměrně jednoduché, protože většina věcí šla přes ČSTV. Nyní to tak nebude. Co si vymyslíme a co uděláme, to bude výhradně naší záležitostí. Na jedné straně je to výhoda, na druhé samozřejmě větší odpovědnost. V činnosti nově vzniklého tenisového svazu nepůjde o vztahy nadřízenosti a podřízenosti vůči republikovým svazům. Bude nutno přesně vymezit pravomoc a působnost federálního tenisového svazu a svazů republikových. Naše představa je taková, že by se postavení republikových svazů mělo výrazně posílit. ČSTS je více formou sdružení než orgánem nadřízeným.
Československá tenisová škola má ve světě vynikající zvuk. Co bude nezbytné udělat pro to, aby ho v nejbližší době neztratila? Mám především na mysli odchody hráčů a trenérů do zahraničí…
Tento stav v současné době postihuje všechny naše sporty a domnívám se, že hůře jsou na tom sporty kolektivní. V tenise bude situace pravděpodobně trochu jiná, protože skutečnost, že někteří hráči budou hrát například bundesligu nebo jiné soutěže ještě neznamená, že je ztratíme pro reprezentaci, vždyť většinou stejně hrají turnaje v zahraničí. A já si myslím, že naši hráči nebudou odmítat reprezentovat svou vlast. Tíživější je situace při odchodu trenérů, ale i tu budeme muset vyřešit co nejdříve. Již skončila doba, kdy tenisový svaz zakazoval a přikazoval. S hráči a trenéry se musíme dohodnout. Vše se bude uskutečňovat na základě dobrovolnosti a smluvních ujednání.
Jaké je největší přání nového předsedy ČSTS?
Mým největším přáním je, abychom náš tenis udrželi na takové úrovni, na níž se v současné době nachází.
Autor vzpomínky a rozhvoru je finanční konzultant a filmový producent
