CFO worldu jste poskytl velmi obsáhlý rozhovor před čtyřmi lety (lze si ho přečíst zde). Co se dnes za tu dobu v Klubu finančních ředitelů změnilo?
Za poslední čtyři roky si CFO Club vydobyl mezi manažery významné místo. Dnes se zde už na jeho půdě nescházejí pouze finanční ředitelé, ale také generální ředitelé. Vzniká tak top manažerská platforma, kde je možno otevřeně diskutovat o problémech ekonomiky, financí, rizik a klíčových změn, které se týkají všech. V Klubu finančních ředitelů je dnes členy 150 finančních ředitelů, když jsme začínali, bylo jich asi dvacet. Projevem naší cesty vpřed je skutečnost, že v Klubu vystoupili dva prezidenti republiky, tj. jak současný, tak i předchozí. Mluvili jsme s nimi o budoucím vývoji ekonomiky, protože oba dva jsou prognostici, a dále o konkurenceschopnosti republiky.
Zajímavé by bylo i srovnání názorů obou pánů….
Lišily se výrazně. Všichni dobře víme, že mají zcela zásadní rozpor v názoru na Evropskou unii. Paralelně ovšem probíhá veřejná diskuse o přijetí eura, o potřebě hlouběji se zamýšlet o dalším směřování Evropské unie, o možnostech současné poptávky po našich výrobcích a službách v EU. Skutečnost, že osmdesát procent exportu naší produkce směřuje do zemí Evropské unie, dokládá, že do Evropy patříme a neměli bychom se od ní oddělovat. Také současná politická reprezentace se snaží vytěžit maximum z naší „exportní závislosti“ směrem na západ. Předchozí vládě se nepodařilo naplnit ambiciózní záměry ohledně našeho vývozu do zemí BRIC. Omluvou zde může být snad jen pokles výkonnosti těchto zemí. Měli bychom se více zaměřit na země Visegradské čtyřky, i když například v Maďarsku ekonomické klima není příliš příznivé,
Které akcenty by náš stát měl prosazovat? Mohou CFO přispět do diskusí o stavu ekonomiky?
Je třeba posílit úroveň vzdělání v ČR, protože jeho kvalita klesá. Jde o velmi zásadní problém. Těmito myšlenkami jsme se vlastně zabývali už při založení Klubu, kdy jsme si předsevzali, že budeme co nejvíce sdílet informace. Záměrně jsme se vyhnuli formě klasického školení, preferujeme formu diskusních večerů, organizujeme výroční konference, kam vždy zveme nejlepší finanční ředitele České republiky. CFO tam sami prezentují nejlepší postupy, aby se od nich mohli učit a inspirovat ostatní.
Dne 9. dubna bude oznámen nejlepší finanční ředitel roku, tj. vítěz soutěže, kterou CFO Club pořádá, ale za zásadní považuji – ještě před vyhlášením nejlepšího – diskusi finančních ředitelů, kde nás bude zajímat, jak se dají firmy financovat bez toho, aniž by si musely půjčovat od bank. Vyměníme si zkušenosti o tom, jak se nejlépe financovat, ať už z mimobankovních forem, úpisem akcií, emitováním obligací, dluhopisů, využitím swapů, budeme také hovořit na téma, jak získávají své zdroje private equity…Tyto postupy budou prezentovat firmy, které mají příslušné praktické zkušenosti. Uvedenou formou se snažíme přispívat k šíření nejlepších zkušeností s cílem docílit, aby čeští manažeři lépe zvládali financování. Podařilo se nám zaujmout a také získat do Klubu i finanční ředitele, kteří nemluví česky, a to díky tomu, že jsme pro ně zřídili překlady a některé akce už jsou pouze v angličtině, což mě velmi těší, protože když jsme měli jedno z prvních setkání téměř před deseti lety a já tam pozval přednášejícího ze Švýcarska, tak potom za mnou finanční ředitelé chodili a říkali: „Bylo to dobré, ale nerozuměli jsme ani slovo“.
Co chystáte pro letošní rok zajímavého?
Chceme pozvat vrcholné zástupce Světové banky a diskutovat s nimi o budoucím vývoji ekonomiky a financí. Rádi bychom zorganizovali také diskusní setkání na téma další kariéry vysoce postavených manažerů společně se specializovanými agenturami pro vyhledávání a uplatnění top manažerů. Cílem je také pozvat do Klubu ministra financí Andreje Babiše a podělit se společně o první zkušenosti a ohlasy na kroky současné politické reprezentace.
V klubových diskusích se také věnujete evropské ekonomice, považujete Evropskou unii za pacienta?
Naše závěry na CFO Clubu nebyly vůbec optimistické, protože pracovní síla na starém kontinentu stárne, je ve srovnání s vyspělým světem málo produktivní, navíc se velmi málo využívá pracovního času, který je k dispozici, takže situace není příliš růžová. Co se týče dalších oblastí, tak problémem jsou nízké investice do vědy a výzkumu, což je velmi slabou stránkou nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Často se investuje do odvětví, která nerostou, příkladem by měly být Spojené státy americké, které podporují obory s budoucností: informační technologie, telekomunikace, nanotechnologie, Dalším problémem je velikost trhu, respektive jeho nadměrná ochrana. Musíme se více otevřít, odstranit daňové a celní bariéry zejména vůči USA.
Lze motivovat finanční ředitele?
Do doby před krizí, která začala v roce 2008, byli CFO, řekl bych, „cifršpioni“, ale teď už se aktivně podílejí na řízení firmy, jsou v představenstvech firem, posunuli se výš a my se snažíme jim ukázat, že to není konečný kariérní postup, ale že existují pozice v dalších oborech, což by měli zohlednit při úvahách o smyslu své kariéry. Samozřejmě s finančními řediteli diskutujeme o ekonomickém vývoji. Každý rok pořádáme na toto téma fórum, kam si zveme naše i zahraniční experty. Za rok se sejdeme a řekneme si, jestli se cíle naplnily. nebo se odchýlily a proč.
V Klubu finančních ředitelů jsme pochopili, že kromě odborných témat je třeba najít i rovnováhu mezi prací a volným časem. Vyhledáváme proto i odlehčenější témata, kdy se například o Vánocích většinou setkáváme pod záštitou RWE a hovoříme o kultuře nebo sportu. Pozvali jsme k diskusi předsedu olympijského výboru Jiřího Kejvala, dále Jaromíra Jágra, Jiřího Zídka, Jiřího Šlégra a další úspěšné sportovce, mapujeme financování nejen klasických podniků, ale i jiných akcí (například sportovních lyžařských areálů, filmových a hudebních festivalů). Diskutovali jsme i s ministrem kultury Jiřím Balvínem, jak se kultura řídí a kolik procent ze státního rozpočtu by se na ni mělo vynaložit, jak jsme na tom ve srovnání s vyspělými zeměmi. Závěry této diskuse vyzněly pro naši republiku velice bídně.
Už jste naznačil, čemu se chcete věnovat v nejbližší době, ale určitě máte i vize do budoucna…
V delším horizontu chceme zlepšit naše webové stránky, a pomocí sociálních médií zveřejňovat názory finančních ředitelů, vyměňovat si více a hlavně aktuálně informace. Chceme mít více „interaktivní“ newsletter. Ten se vydává zatím jednou měsíčně, což si myslím, že není dostačující. Budeme zveřejňovat CFO index, který nám umožní sledovat vývoj ekonomiky,být ve výhledu jakýmsi varováním a naopak signalizovat, kdo do ekonomiky čím přispěl, ať je už je to vláda, podniky, zaměstnanost, export-import atd. Chtěli bychom přivézt do Čech více zahraničních expertů. K tomu rovněž připravujeme sérii setkání. Co se týká doplňkových aktivit, chceme naučit finanční ředitele vařit. V červnu uspořádáme setkání s předními kuchaři a finanční ředitelé si tam budou moci připravit vybrané jídlo.
Hovoří se o prověrkách společností ČEZ a Energy-Pro na bulharském trhu. V čem vlastně onen spor spočívá?
Problém je v tom, že v Bulharsku je sice cena energií v porovnání s ostatními zeměmi EU poměrně levná, ale kdybychom při přepočtu vzali do úvahy kupní sílu obyvatelstva, je zase elektřina velmi drahá. Země je chudá, stále je ve stagnaci, není tam žádný motor, který by nastartoval ekonomiku, vláda musí řešit sociální problémy, politické reprezentace se tam mění a berou si cenu jako jakýsi nástroj, jehož pomocí chtějí získat popularitu, a proto se přou o zahraniční investory. Největší problém balkánských zemí vidím v tom, že se sice rozhodly zprivatizovat ekonomiku, prodat ji investorům, ale na druhé straně ovšem chtějí stále zasahovat do energetiky, regulovat ji a nedokáží vytvořit rovné a transparentní podmínky pro všechny. Energetiky jsou povětšinou státní, ale existují i privátní a ty mají specifické podmínky. Státní společnosti jsou řízeny špatně, neefektivně, jsou zadlužené. Zahraniční investoři, kteří na Balkáně působí, by měli na jedné straně zaplatit dluhy za služby, ale státní podniky jim neplatí. Spor je v podstatě širší, regulátor požaduje určitou kvalitu a přitom neuznává investice, tj. náklady, které vznikají provozováním těchto sítí.
A ještě jedna aktualita. Zasáhl vás spor Rusko versus Ukrajina?
Tady bych mohl navázat na problém energetiky. Když se podíváme na Evropu, klademe si otázku, zda je energeticky soběstačná. Není, protože 56 procent energií se dopravuje ze zemí, které jsou mimo EU. Rusko ovšem – mj. ukrajinskou cestou – může ovlivnit spolehlivost dodávky. Je sice zafixováno, že máme ještě kontrakt s Norskem, ale ten nám vyprší a pak se budeme muset zabývat tím, co dál. Snížit rizika závislosti na dodávce plynu by v případě České republiky znamenalo další výstavbu jaderných elektráren. S tím však souvisí zásadní otázka: chceme mít v Evropě jednotný trh s elektřinou nebo raději oddělené národní? Myslím, že stát by si měl klást na energetickou bezpečnost důraz jako na jednu ze svých významných priorit. Měli bychom být i poněkud opatrnější ve výrazech, kterými častujeme ukrajinskou krizi, Vytvářet sankce není dobrá myšlenka. Otevřená kritika ruského chování od tak malé země jako je Česká republika nemusí být vždy pozitivním signálem. Vzpomeňme na náš postoj ke kosovské nezávislosti. Problém nás samozřejmě může ohrozit a je třeba být na něj připraven, mít krizový scénář. Rusko se snaží posílit své politické pozice, ale tak silné jako bývalo dříve dnes rozhodně není, což je dlouhodobým trendem. Myslím si, že projevy některých našich politiků nejsou adekvátní k nastalé situaci.
Nepřišel čas znovu akcentovat controlling?
Zůstaneme-li u Klubu finančních ředitelů, myslím, že bychom se měli zabývat aktuálním problémem řízení, plánováním, controllingem a podobně. Za poslední léta se na to ve snaze snižovat náklady během ekonomické stagnace poněkud pozapomnělo. Zajímavé je, že se v devadesátých letech všechny plánovací systémy „zahodily“ a do naší republiky se importovaly systémy kontroly nákladů z anglosaských a německy mluvících zemí, které byly v některých případech mnohem méně kvalitní. Nyní by se firmy měly zaměřit na hodnoty, které posouvají společnost dopředu. Styl řízení je potřeba přizpůsobit současné době, která je „normální“. V minulých dvou dekádách jsme zažívali enormní růst v celém východním bloku, finančně jsme doháněli západní trhy. Ruku v ruce s tím šel růst mezd, a ekonomika tak přehřála. Ceny elektřiny se mnohonásobně zvýšily a ovlivnily profitabilitu českých firem. Je třeba se vrátit na zem i v tom, že se posunula mentalita mladých lidí, kteří už odmítají vysedávat dvacet hodin v práci, ale chtějí mít čas i na svoje koníčky, což je v pořádku.
Kam kráčí poradenství?
K mému byznysu: Poradenství je dnes mnohem sofistikovanější než dřív, protože klienti jsou mnohem zkušenější, chytřejší a náročnější. Během krizového období většinou prošli transformací a chtějí diskutovat se senior experty, kteří již mají něco za sebou, a mohou tak firmu posunout dál. Na budování know-how a vzdělávání je třeba intenzívně pracovat, a z tohoto pohledu se změní i struktura poradenského trhu. Zmizí obecné poradenské firmy, zůstanou firmy se strategickým poradenstvím (jedna až dvě), uživí se firmy, které se budou specializovat na vybrané specifické oblasti, a zůstanou samozřejmě firmy typu velké čtyřky se zaměřením na daně, audit a řízení rizik. Z této konsolidace budou zákazníci určitě profitovat.
