DPH mimo EU a přechod z GST k DPH
DPH se vyvíjí také mimo EU. Oblast nepřímých daní uvnitř i za hranicemi EU vykazuje jasný trend jak k přechodu na DPH, tak ke zvýšení sazeb DPH. V roce 2015 zavedly DPH například Bahamy. V Malajsii byla zavedena obecná daň z prodeje (General Sales Tax, GST) a nahradila daň z prodeje a služeb. V Egyptě se pak připravuje legislativa, která umožní nahradit stávající systém GST systémem DPH.
V této oblasti budeme pravděpodobně svědky dalšího vývoje. Vláda v Portoriku například přijala zákon, který zvyšuje stávající sazbu daně z prodeje a užití (Sales and Use Tax, SUT) a na počátku roku 2016 bude systém SUT plně nahrazen DPH. Ve Spojených arabských emirátech existuje návrh zákona, kterým se zavádí DPH a daň z příjmu právnických osob. Také členské státy Rady pro spolupráci států v Perském zálivu (Gulf Co-Operation Council, GCC) pracují na zavedení jednotného systému DPH.
Snaha vlád zvýšit příjmy
Tyto kroky k širšímu zavedení DPH, ať už v EU, ve Střední Americe nebo v Perském zálivu, jsou motivovány potřebou vlád zajistit si spolehlivý zdroj příjmů. Sazby DPH i GST se v posledních letech zvyšují. Podle společnosti Ernst & Young se průměrná běžná sazba DPH v EU zvýšila z 19,5% před rokem 2008 na zhruba 21,5% a v rámci zemí OECD se průměrná sazba zvedla ze 17,5% na 19,2%.
DPH se stává stále populárnějším daňovým nástrojem, protože méně negativně zatěžuje ekonomický růst, obzvlášť ve srovnání s daní z příjmu. Jacek Szufan, ředitel pro dodávky služeb v oblasti DPH ve společnosti TMF Group, k tomu říká: „Finanční krize nás naučila mnoho o významu DPH. Výzkumy prováděné MMF, OECD i EU zjistily, že daň z příjmu právnických osob [DPPO] je nejméně příznivá pro růst, zatímco DPH je nejvíce prorůstová daň. Celosvětově činí DPH 20% celkového výběru daní, což je o 70% více než v osmdesátých letech. Hlavními důvody jsou makroekonomické prostředí a snaha vygenerovat co nejvyšší investice do co nejširšího spektra ekonomik. Přímé daně mají na investice obvykle odstrašující účinek.“
Další rozvoj je nutný
Mnoho zemí mimo EU, jako je Austrálie, Jižní Korea, Nový Zéland nebo Japonsko, významně pokročilo v rozvoji pravidel týkajících se místa dodání, což do značné míry odráží model EU.
V Jižní Koreji reformy týkající se DPH za elektronicky dodávané zboží vstoupily v platnost k 1. lednu 2015 – tedy ke stejnému datu jako reformy týkající se místa dodání v EU. Nová pravidla vyžadují, aby se zahraniční dodavatelé elektronického zboží registrovali u jihokorejských daňových úřadů, a to prostřednictvím zjednodušeného systému registrace. Stejně jako v EU jsou reformy navrženy tak, aby se zamezilo případům, kdy jihokorejské daňové úřady přicházejí o DPH z důvodu neexistence zdanitelného plnění z důvodu sídla odběratele.
V Jižní Koreji, transakce týkající se elektronicky dodávaného zboží dříve podléhaly 10% dani. Kdyby ale byla služba dodána ze zahraničí, nevztahovala by se na ni místní úprava DPH.
V Číně probíhají jak změny týkající se pravidel místa dodání, tak i hlubší reformy, v rámci nichž se přechází ze systému obchodní daně na DPH. Tato změna se už pozitivně projevila u firem, které v zemi obchodují a kterým díky ní poklesly náklady. Čína už zavedla několik sazeb DPH a implementace probíhá v jednotlivých fázích. Reformy jsou dosud v pilotní fázi a jejich dopad se již projevil jak v dopravním sektoru, tak v televizním a rozhlasovém vysílání a poštovních a telekomunikačních službách. Další fiskálně významné sektory, jako reality, finanční služby a lifestylové služby, přejdu k systému DPH v budoucnu. Japonsko pak v roce 2015 zavedlo pravidla pro „princip místa určení“ pro přeshraniční dodávky digitálních služeb.
TTIP a DPH
Další rozvoj v oblasti nepřímého zdanění lze očekávat v souvislosti s Transatlantickou dohodou o obchodu a investicích (TTIP). I zde ale bude potřeba delší doba k projednání a bude záviset na schopnosti politiků dosáhnout konsensu.
TTIP je v zásadě namířená k omezení byrokracie a usnadnění obchodu mezí USA a EU a mohla by vyústit i ve snížení celních poplatků. Bude také nutné dohodnout se na bezpečnostních standardech pro určité třídy zboží. Vytvoření jednotné sady pravidel pro dovoz a vývoz nebude snadné a následně může znamenat ztrátu příjmu pro některé členské státy. Zrušení nebo snížení celních sazeb bude mít za následek snížení DPH z dovozů, protože celní poplatky jsou součástí daňového základu pro DPH u dovozu. Vzhledem k tomu, že bude potřeba dojít ke konsensu, bude přijetí této smlouvy pravděpodobně také dlouhý proces.
Závěry
Současný evropský systém DPH je poměrně komplikovaný a jsou pro něj typické různé sazby DPH s různými pravidly pro zboží a služby v závislosti na dané zemi. To může být administrativně nákladné a státy mohou přijít o část příjmu z DPH z toho důvodu, že firmy mohou využít rozdílů v sazbách a umístit své sídlo tam, kde je to pro ně strategicky nejvýhodnější.
Se začátkem finanční krize v Evropě byly vlády vystaveny velkému tlaku, aby udržely klesající daňové příjmy. Snaží se proto zjednodušit systém DPH a eliminovat přesuny firem za nižšími sazbami.
Konečným cílem Evropské komise je skutečně sjednocený systém DPH, ale postupuje v tomto směru zatím pomalu. Pravděpodobné opuštění plánu na dlouho očekávané jednotné evropské přiznání k DPH, jak vyplývá ze strategického dokumentu/pracovního programu EK pro rok 2016, může znamenat, že možné změny v systému MOSS a pravidlech místa určení budou hlavními tématy pro příští rok.
Je stále možné dosáhnout omezení byrokratické zátěže a snazšího přeshraničního obchodu, a to pomocí úprav ostatních schémat, která nebyla dosud plně využívána.
Zásadní změny neprobíhají aktuálně pouze v Evropě. DPH je chápána jako prorůstává daň, která může být také zdrojem zásadních příjmů a mnoho rozvíjejících se i rozvinutých ekonomik se snaží změnit strukturu svého režimu nepřímého zdanění.
O autorech: Autoři studie jsou experti společnosti TMF Group, která poskytuje firmám služby v oblasti účetnictví, zpracování mezd, HR a další administrativní služby.
