Likvidita je v podnikání kouzelné slovo. Bývá spojováno s pozitivními charakteristikami firem (vysoce likvidní firma, schopná včas a v plné míře splácet závazky), ale i s negativními rysy trhu (vysoká likvidita bank = banky nemají komu půjčovat: požadavky firem na financování nejsou atraktivní nebo indikují odsouvání problémů v čase).
U menších firem se relativně vysoký objem finančních prostředků považuje za slušné zajištění a bankovní domy občas kladou jako podmínku úvěrů složení jisté částky (poměrně vysoké procento z poskytnutého úvěru) jako zaručující depozitum. “What a nonsense“ chtělo by se říci: do banky si přeci podnikatel jde pro úvěr právě proto, aby své vlastní peníze ve firmě nedržel. Musí je investovat do nových výnosných projektů. Pokud společnost vykazuje stabilitu, schopnost průběžně generovat hotovost a – v případě potřeby – refinancovat úvěr, měla by být hotovost ve firmě (a tím se rozumí i “ochranné“ depozitum v bance snižující úvěrovou expozici) v relaci k ostatním aktivům co nejnižší. Je-li nadměrně vysoká, škodí vlastníkovi: zjevně ji nelze efektivně investovat a společnost ji nedává vlastníkům ke spotřebě či jakýmkoliv bohulibým účelům – třeba na pomoc potřebným. Jsou některé malé a střední společnosti, které drží finanční hotovost až několikanásobně vyšší než je potřeba likvidity pro udržení a rozvoj provozu. Při případném prodeji podniku je taková hotovost jasné plus, ale jen 1:1 k nominální hodnotě. Nižší úroveň hotovosti ve prospěch tzv. cash-generating assets znamená více. Takže stojí za úvahu: není-li kam investovat, pošlete nadbytečné peníze domů.
O autorovi: PhDr. Michal Mareš, MBA CFA, založil NB Financial Advisors, (www.nbfa.cz), kde nyní působí, v roce 2004. Finančnímu poradenství se věnuje od roku 1991, více než 12 let pracoval v oddělení Corporate Finance firmy PricewaterhouseCoopers. Pracoval na transakcích ve finančním odvětví, v sektorech veřejných služeb a průmyslové výroby. Podílel se například na privatizaci ČSOB pro KBC, řídil privatizaci banky v Litvě a prodeje či koupě finančních institucí v České republice a v Chorvatsku. Působil rovněž v londýnské kanceláři PricewaterhouseCoopers.
Michal má titul MBA z Rochester Institute of Technology, NY (1992). V roce 1997 se stal prvním držitelem prestižní mezinárodní kvalifikace Chartered Financial Analyst (CFA) v České republice. Je zástupcem ředitele pro obhospodařování podílových fondů AKRO investiční společnosti a členem Rozkladové komise ČNB.
