Ještě než se dostanu k vývozu československých filmů, není bez zajímavosti se podívat, jak úžasně se vydělávalo na dovozu úspěšných zahraničních filmů jako byly například americké filmy Kramerová versus Kramer, Všichni prezidentovi muži, nebo francouzských filmů s A. Delonem, J. P. Belmondem nebo P. Richardem a dalšími. Filmexport je nakoupil za fixní cenu, která jen velmi výjimečně převyšovala cenu 20 tisíc amerických dolarů za film (v té době se dolar vůči koruně pohyboval v rozmezí 8 až 15 Kčs). Při obvyklé návštěvnosti tohoto typu filmů, která činila kolem 1,5 miliónu diváků, kdy vstupenka do kina stála šest nebo sedm korun, šlo o skutečně mimořádný výdělek.
Před půlnocí na Západě zněla čeština...
O jaké československé filmy byl v zahraničí (rozumějte především v západní Evropě a Spojených státech amerických) zájem a za jaké Filmexport inkasoval nejvíce, tedy v řádech statisíců v amerických dolarech nebo západoněmeckých markách? Jednalo se především o dětské hrané a animované filmy autorů J. Trnky, H. Týrlové, K. Zemana (jeho „Cesta do pravěku“ z roku 1955 byl mezinárodní bestseller a průkopník nového filmového žánru), V. Vorlíčka a O. Lipského.
Mimořádný zájem, zvláště ze stran francouzských, italských a západoněmeckých televizních stanic byl o filmy tzv. české nové vlny, a to hlavně o filmy M. Formana („Černý Petr“ – 1963, „Lásky jedné plavovlásky“ – 1966, „Hoří, má panenko“ – 1968), V. Chytilové („O něčem jiném“ – 1963, „Sedmikrásky“ – 1966), J. Menzela („Ostře sledované vlaky“ – 1966, „Skřivánci na niti“ – 1969), J. Němce („Démanty noci“ – 1964), V. Jasného („Všichni dobří rodáci“ – 1968), P. Juráčka („Případ pro začínajícího kata“ – 1969), jakož i filmy o F. Vláčila („Údolí včel“ a „Markéta Lazarová“ – 1967).
Tyto filmy se většinou promítaly v rámci zahraničního klubového vysílání po 22. hodině a standardní smluvní podmínky byly na dvě vysílání. Ovšem žádná televize, když už tyto filmy měla, o ně nechtěla přijít, takže práva opět zakoupila. Určitě není bez zajímavosti, že českou novou vlnou se inspirovali i budoucí „vládci“ amerického filmu F. F. Coppola, G. Lucas, S. Spielberg či M. Scorsese, kteří na tyto filmy chodili do speciálních klubových kin v USA a vždy se k odkazu české nové vlny výrazně hlásili.
Božská Ema Číňany nerozplakala
I po odeznění éry nové vlny zahraniční distributoři i nadále s oblibou kupovali filmy J. Menzela (veleúspěšný film v tomto ohledu byla „Vesničko má středisková“ z roku 1985, která se dostala do široké distribuce jak v západní Evropě, tak v USA), dále filmy V. Chytilové, například „Hra o jablko“ z roku 1976, J. Jireše, J. Jakubiska, například „Tisícročná včela“ z roku 1983. Zajímavou perličkou na závěr je i prodej filmových práv do Číny filmu J. Krejčíka z roku 1979 „Božská Ema“ o operní pěvkyni E. Destinové. Čínský distributor si od tohoto filmu velmi sliboval, takže film byl opatřen čínským dabingem a byl velmi propagován, ale bohužel u diváků neuspěl, protože jej vidělo pouhých patnáct miliónů diváků, takže Čína, až na výjimky, o československé filmy již nejevila výrazný zájem.
Autor článku je korporátní finanční konzultant a filmový producent
O financování filmů za první republiky je možné si přečíst zde
