První díl rozhovoru s Janem Mládkem jsme přinesli zde
Problémy v EU, především Řecku, Itálii, Španělsku a Irsku se vlečou a hledá se průchodné řešení. Co tato situace znamená pro českou ekonomiku, jak ji ovlivní a bude ovlivňovat?
Pro českou ekonomiku jde o velmi významnou věc. V Británii na rozdíl od České republiky vědí, i když mají občas jízlivé poznámky k euru, že pro ně případný rozpad eurozóny představuje katastrofu, protože tam mají mnoho aktiv. Pro Českou republika by to byla katastrofa ještě větší. Závislost na exportu do EU a především do Německa je známá, vyvážíme třetinu objemu do Německa a přibližně nějakých 84 % exportu míří do Evropské unie. Pokud by v klíčových zemích Evropské unie nastaly vážné poruchy, samozřejmě se vše odrazí na ztrátě exportních trhů a na hospodářském poklesu. Ta linka je naprosto přímá, protože v okamžiku, kdy naše zboží nedojde do Německa, tak situaci odskáčeme dost hrozným způsobem, protože pak ještě zafunguje další věc, takže pokles může být ještě větší než v Německu, právě z následujícího jednoduchého důvodu. Když je totiž v Německu prosperita a modré nebe nad hlavou, tak je heslem německých firem outsourcing, tedy vyhledávání partnerů, kteří dodají různé díly pro německé výrobky… a levně. Když přijde doba těžká, tak se změní heslo na insourcing, a najednou se daleko více bude vyrábět v těch konkrétních firmách, anebo udělají kružítkem kruh kolem hlavní továrny a řeknou, že například chtějí, aby všichni dodavatelé byli v okruhu do padesáti kilometrů od továrny.
Podle dat Českého statistického úřadu ( k 8. 9. 2011) utrácejí obyvatelé i vláda méně oproti srovnatelnému loňskému období ( 2. Q 2010 / 2. Q 2011). Současně začíná stagnovat tuzemský průmysl. Vláda avizuje další škrty, opatrný růst mezd neumožňuje obyvatelstvu utrácet a roste nezaměstnanost. Česká ekonomika bude pravděpodobně dále oslabovat. Jak vidíte další vývoj v České republice?
Ještě trochu zpátky k Evropě. Já si totiž myslím, že Česká republika a česká společnost bude stát brzy před nejednoduchou volbou. Jsem totiž pevně přesvědčen, že eurozóna přežije, ale v menší podobě a s větší rolí Německa v této menší eurozóně. Kandidáti vstupu do oné užší eurozóny jsou zjevní: Dánsko, Polsko, Švédsko a Česká republika. Co mě znepokojuje, že v Polsku už to pochopili. Pochopili, že se v Evropě s mimořádně velkou pravděpodobností hraje na Černého Petra, že brzy vznikne tvrdé jádro Unie a budou též i marginální země. Co samozřejmě nevím a nejsem schopen odhadnout je, zdali uvedený vývoj bude nějak formálně právně ošetřen – jeden britský politik totiž navrhnul, aby země, které nebudou v novém jádru, „propadly“ do statusu přidružených zemí k EU – nebo vše právně zůstane stejné a změna proběhne jenom de facto. Může tedy být, že například Česko formálně zůstane členem Evropské unie, ale druhořadým. A já si proto myslím, že bychom se měli připojit k vznikajícímu novému jádru a nedělat věci, které dělá bohužel současná vláda a pan prezident a jež tento posun ztěžují nebo se mu snaží zabránit.
Jaké by tedy měly být kroky k tomu, abychom se posunuli do nového jádra EU?
Především bychom neměli vykládat hlouposti o trvalém opt-outu, tedy právu vystoupit z Unie. To byla čistá provokace, naopak je třeba na základě deklarace v těchto těžkých chvílích vyjádřit zájem o vstoupení do eurozóny a samozřejmě snažit se neztratit kontakt s těmi, kteří dneska velmi intenzivně jednají o budoucnosti EU a velmi rychle přemýšlejí, jak zachránit z evropské integrace aspoň něco. A ne se nechat vystrkávat na okraj. Není nutné, abychom se my jako dobří hospodáři finančně příliš podíleli na sanování stávajících problémů Unie, ale to už je jenom otázka technická. A last but not least: v poslední době je tady naprosto nesmyslné, hloupé a arogantní vládní prohlášení o tom, že česká vláda bude blokovat daň z finančních transakcí. Ministři vůbec nepochopili, že šéfují zemi, která se živí reálnou ekonomikou, že my nejsme Spojené království, které je hlavním zdrojem finančních transakcí, a proto má zájem, aby daň z finančních transakcí nebyla. V českém zájmu věc ovšem není. Pokud by byla daň zavedena, členské země by nemusely posílat žádné peníze do Bruselu a Brusel by si vybral na dani z finančních transakcí všechny potřebné peníze sám.
Jak se díváte na současné vládní reformy v sociální oblasti, například na zavedení tzv. druhého důchodového pilíře? Jakou vidíte alternativu?
Vlády vedené ODS dosahují kvality onoho slavného Parkinsonova muže, který dělá všecko špatně. Oni si nemohli najít horší období pro start důchodové reformy. Jsme tři roky po pádu firmy Lehman Brothers, která měla nejlepší rating a najednou se to vypařilo. Jsme před dobou, kdy se státní bankrot opět vrátí do evropské politiky a praxe, tak jak tomu bylo v 19.století. To znamená, že ani obligace zemí OECD nebudou žádnou jistotou, že se peníze neztratí. Asi to bude tak nějak podobné, jako když ministr Langer po pádu Lehman Brothers otevřel český pracovní trh s modrými knížkami pro naprosto nekvalifikovanou pracovní sílu ze zemí jako je Mongolsko nebo Vietnam. Když mu bylo argumentováno, že je to hloupost, byl arogantní, ale půl roku poté těm samým lidem, které přilákal, z našich peněz platil letenky, aby letěli zpátky. Je možné, že přes všechen tlak lobby, která si chce vydělat na penzijních fondech, nebude reforma spuštěna, i když samozřejmě vůbec nepodceňuji schopnosti reklamy a mediální masáže budoucích kavek, které mají zajistit příjmy jak naháněčům, tak manažerům penzijních fondů. Necháme se překvapit. Myslím si, že vše je na nejlepší cestě, aby věc skončila jako předchozí pokusy o kapitálové penzijní spoření v prostoru českých zemí, kdy peníze lidem nejprve sebral Adolf Hitler po okupaci českých zemí a poté komunisti po svém nástupu v padesátých letech. Žijeme v prostoru, kde stabilita není úplně zřejmá věc, jenom v minulém století byla tato země dvakrát okupována, žila v několika režimech a to nepřispívá ke stabilitě penzijního systému. My nejsme Spojené státy nebo Spojené království, ti mají kontinuitu fungování významně delší.
První díl rozhovoru s Janem Mládkem jsme přinesli zde. O možnosti znovuzavedení německé marky jsme psali zde.
Ing. Jan Mládek, CSc. je ředitelem Českého Institutu Aplikované Ekonomie. a předsedou FONTES RERUM, družstva pro ekonomická, politická a sociální studia. V současné době je stínovým ministrem financí za ČSSD.
V minulosti byl ministrem zemědělství a předsedou Pozemkového fondu ČR, opakovaně působil jako ředitel Českého Institutu Aplikované Ekonomie s.r.o. a posléze jako viceguvernér Mezinárodního měnového fondu pro Českou republiku, Washington, D. C., byl také 1. náměstkem ministra financí.
Ilustrační foto - Siegessäule (Sloup vítězství) v Berlíně: © Marcus Klepper - Fotolia.com
